Tak po třech týdnech marodění konečně zase do vody. Volba nakonec padla na Borek, kde má být suprová viditelnost. Na místo jsme dorazili na desátou a ve vodě už bylo asi deset potápěčů, kteří si pěkně přivstali. Od mé minulé návštěvy voda v lomu zase trochu stoupla a už je za valem.

V sobotu jsme vyrazili k Sedlčanům, vypadalo to na ponor na Bořené Hoře, ale řekli jsme si, že se předtím koukneme ještě na Kosovou Horu, jestli tam není slušná voda, že bysme se zanořili tam, touhle dobou je trochu šance, že by voda mohla být slušná. Po příjezdu na místo je však opak pravdou, voda je naprosto katastrofální, na hladině je jakýsi hnědo-rudý škraloup, vypadá to spíš jako odkaliště, sem určitě nepolezeme, to by nám možná i rozpustilo obleky.

V neděli padla volba na Slapy a to hlavně z toho důvodu, že nebudou zamrzlé. Ne že bysme se pod led báli, ale přece jen dva potápěči – fotografové a vyvazování linky, to moc nejde dohromady, tak pod led až s někým, kdo potáhne linku. Nakonec jsme zvolili Živohošť a stěnu pod kostelem.

Viditelnost žádná sláva, tak maximálně 2 metry. Ani ryb moc není, několik větších okounů odpočívajících na dně, dva ježdíci, bělice, hejno malých okounů a velkej chcíplej rak. Jeskyňku pod kostelem jsme našli, tedy pokud to byla ona, protože madonu jsme v ní neviděli.

V prosinci se nám na vápence v Přítkově celkem líbilo, ale nepodařilo se nám nafotit amury, kteří zde zimovali v jednom stromu, tak jsme se rozhodli, že se sem vypravíme znovu. Jelikož začalo celkem slušně mrznout, je zhruba polovina lomu pod tenkou ledovou krustou, je ale opravdu slabá, tak nebude potřeba se vyvazovat.