Bořená Hora 13.2.2016

V sobotu jsme vyrazili k Sedlčanům, vypadalo to na ponor na Bořené Hoře, ale řekli jsme si, že se předtím koukneme ještě na Kosovou Horu, jestli tam není slušná voda, že bysme se zanořili tam, touhle dobou je trochu šance, že by voda mohla být slušná. Po příjezdu na místo je však opak pravdou, voda je naprosto katastrofální, na hladině je jakýsi hnědo-rudý škraloup, vypadá to spíš jako odkaliště, sem určitě nepolezeme, to by nám možná i rozpustilo obleky.

Přejíždíme tedy na Bořenku, tady voda vypadá celkem slušně a ani tu není moc potápěčů. Vidět je tam 5 až 6 metrů a to ve všech hloubkách. Nejdříve to bereme standardně k vrtulníku a odsud pak dolu na hloubku, tam potkáváme jednoho zazimovaného karase, pak pomalu míříme nahoru hledat místní velkou štiku, prý jí i měřili a má 130 centimetrů!!! Po chvíli se na nás usměje štěstí a štiku nacházíme na jejím oblíbeném místě ve stromech a má dokonce dobrou náladu a krásně nám pózuje, konečně ji mám pěkně nafocenou. Pokračujeme pak k Progovce, nad ní se prohání i několik kaprů, vyfotit se mě je ale nedaří.

Hodina je za námi a já jdu ven, Milda jde ještě chvíli na volnou vodu, jestli nepotká tolstolobiky a podařilo se, tak na mě snad vyjdou příště.