Žernovka 6.2.2016

Tak po dvou víkendech marodění konečně do vody. Po celkem dlouhém vybírání lokality, kam se vydáme potápět, padla volba na Žernovku. Byli jsme tu už loni na podzim a bylo to tu celkem slušné, nyní je viditelnost prý ještě lepší, tak proto vyrážíme právě sem. Už ze břehu je vidět, že voda je fakt parádní, po ledu nikde ani památka, lom máme jen sami pro sebe, no nádhera, tak hurá do vody.

Nejdřív směřujeme až dolu, i z deseti metrové hloubky je krásně vidět hladina. Horizontální viditelnost odhaduju okolo osmi metrů a to prakticky ve všech hloubkách, pramice je vidět prakticky celá. Na dně lomu narážíme na spoustu ryb, chvíli si myslím, že už jsou asi mrtvé, protože leží na boku a je na nich už dost usazeného kalu, ale ne, jsou jen zazimované, a při bližším přiblížení se i zvednou a přesunou se o kousek vedle. Překvapilo mě, že takto na boku, předtím jsem vždy viděl zazimované kaprovité ryby, že ležely na břiše, nikoliv na boku, no asi jiný kraj jiný mrav. Řekl bych, že to jsou karasi obecní, ale úplně jistý si nejsem, pokud někdo ryby identifikujete jinak, tak mi určitě dejte vědět. Zajímavé bylo i to, že část jich ještě byla zazimovaná na dně a část už se vesele proháněla kousek pod hladinou. V jednom křáčí byl zazimovanej i velkej kapr, fotit se to ale nedalo. Potkali jsme i dvě štiky, no dvě, jednu živou v hloubce sedmi metrů a jednu mrtvou na dně. Z ní už zbyla jen kostra, ale zase bylo vidět jaké má na čelisti pěkně ostré zuby.

Našli jsme i několik artefaktů, které jsme minule neviděli, třeba zbytek důlního vozíku, sbíječku, zbytky nářadí nebo třeba nádrž z motorky. No je toho tady v lomu hodně, co se dá objevovat a obdivovat. Rádi se sem zase brzy vrátíme.