Již skoro 14 dní se všude mluvilo o tom, jak suprová viditelnost je na Borku, tak jsme se to vydali ověřit. Na místo jsme dorazili už před desátou a na místě již bylo několik potápěčů a další přijížděli, tak rychle nastrojit a hurá do vody, abychom tam byli mezi prvními.

V neděli jsme konečně vyrazili na pískovnu do Lhoty. Ponor tady jsme měli v plánu už od cesty z Ameriky, kdy jsme se tu stavili kouknout, jak voda vypadá a vypadala dobře. V týdnu dokonce přibylo na SP hlášení, ve kterém byla informace o 3 metrové viditelnosti a slušném množství života pod vodou, bylo se tedy na co těšit.

Po příjezdu na místo nás lehce šokovala rodinka, která se zde koupala jen v plavkách, a pak ještě běhali okolo pískovny. Brrrrr, vzduch měl tak 5 stupňů a voda maximálně 8.

Zase jednou byla otevřená Velká Amerika, tak jsme tam naplánovali na neděli výlet. V sobotu mě sice trošku znejistělo, že se na SP již objevilo hlášení o stavu a u Tomáše Kurfiřta i fotky ze sobotního ponoru, už jsem se lekl, že jsem si špatně přečetl datum a akci jsme propásli, ale ne, byla to jen jiná parta, která tu byla v sobotu. V neděli brzy ráno jsme tedy vyrazili směr Mořina. První překvapení bylo, že tady i v Praze bylo víc sněhu než v Jablonci, to se často nestává, ale pohled na zasněženou Ameriku byl krásný.

Na tuto lokalitu jsme dorazili už potřetí, předchozí dva ponory jsme však z důvodu špatné vody vzdali. Tentokrát voda vypadala o něco málo lépe a hlavně se nám to potřetí nechtělo vzdávat, tak jsme do toho vlezli.