Tak jsme se letos s Pavlem přihlásili na fotokurz, který pořádal časopis Buddy a vedl ho známý slovenský fotograf Martin Strmiska. Na kurzu se nás sešlo asi 12 účastníků, což bylo o něco víc než bylo plánováno a tudíž nebylo tolik času na individuální přístup. Navíc voda v lomu byla dost špatná, viditelnost se pohybovala jen okolo dvou metrů a ve vodě byla spousta bordelu, což focení komplikovalo.

Z Řídelova na Horní Cerekev je to jen kousek a jelikož hlášení z minulých týdnů uváděla viditelnost i 12 metrů, nemohli jsme se sem nevydat. Čekal jsem davy potápěčů, ale skutečnost byla úplně jiná, nebyl to skoro nikdo, maximálně 5 dalších lidí. U schodů přibyla velká tabule s profilem lomu vyznačenými atrakcemi.

Když jsme vlezli do vody, zjistili jsme, že krásná viditelnost je již minulostí. Nahoře bylo vidět tak okolo 3 metrů, v hloubce pak asi 6 metrů, všude ve vodě však již plavali zelené cucky, hold i tady se již začala voda kazit.

Na Výklekách jsme měli původně v plánu jeden noční ponor a to nejspíše v pátek. Nakonec jsme tam dělali jeden odpolední ponor v sobotu a jeden dopolední v neděli.

Voda sice nebyla na místní poměry nic moc, bylo vidět tak od 2 do 5 metrů, ale půl metr nade dnem nebylo vidět víc jak půl metru, plavání při dně ve volném prostoru bylo tedy skoro nemožné. Nakonec se nám ale podařilo nalézt prakticky všechny atrakce na lomu a konečně i víme, kde je lanko vedoucí k nim u vstupu vyvázáno a jak se tedy v lomu nejlépe orientovat.

Letošní červencové svátky nevyšly úplně nejlépe a tak byl víkend prodloužený jen o jeden den. Rozhodli jsme se tedy vyrazit někam relativně blízko, volba padla na Kulkwitzsee, které je vyhlášené dobrou viditelností a my jsme na něm zatím nebyli.

Vyrazili jsme tedy v pátek ráno a okolo poledního jsme byli na místě, zaparkovali jsme karavan, kolegové rozbalili stan, na místní bázi jsme zjistili co kde je ve vodě a pak už hurá do vody. Celkem nás sem vyrazilo 8 účastníků, z nichž bylo 5 potápěčů.