Žernovka 1.8.2020

V posledních dnech chodily z Žernovky informace o až desetimetrové viditelnosti, když jsem volal Honzovi, tak mi sice říkal, že už se to trošku zhoršilo, ale prý furt dobrý. Takže jsme se sem s Jirkou rozhodli v sobotu vydat. Když jsme dorazili na místo, akorát z vody vylézalo několik potápěčů, vidět je prý tak šest metrů. Takže hurá „do gumy“ a šup do vody.

Vidět je fakt velmi slušně a to skoro až na dno, zhruba metr nade dnes se to totiž kazí na neviditelnost. Hned po zanoření nacházíme na dně několik mrtvých karasů, což nevěstí nic dobrého. Později nalézáme několik živých kusů, kteří jsou ale hodně zbědovaní a mají to evidentně tak říkajíc „za pár“. Karasi jsou nafouklí, zježení a mají na sobě krvavé fleky, evidentně je tedy napadla nějaká nemoc a většina z nich to nejspíše nepřežije. Ale to je hold příroda. Potkáváme také místní velkou štiku s křivou hubou. Takhle ji už má od mala a zjevně jí to při lovu potravy nijak neomezuje, protože má skoro metr. Prohlížíme si i většinu podvodních atrakcí, pozdravíme trpaslíky, nacházíme velké kolonie mechovek a před koncem ponoru se mi ještě pod schody ukáže další menší štika.

Pod vodou jsme strávili něco přes hodinu a až na smutný pohled na zbědované karase to byl moc fajn ponor v pěkné viditelnosti. Tak snad se zdejší rybí populace brzy vzpamatuje.