Velká Amerika 12.10.2019

Pár let jsme na Americe potápět nebyli, tak to letos doháníme už druhou výpravou na tento až trošku mystický lom. Dopředu jsme si domluvili vjezd autem až dolu, abychom měli všechno hezky při ruce a nebáli se, že nám auto někdo nahoře vykrade. Je tu i mnohem více lidí než na jaře, což se časem bohužel projevuje i na viditelnosti.

Auto parkujeme zhruba v polovině velké jámy a tak než abychom se trmáceli pěšky, volíme skok do vody z boční stěny. Viditelnost se zde pohybuje tak okolo 5 metrů. Koukneme na keson, uděláme u něj pár fotek a míříme do malé jámy, kde tradičně bývá viditelnost mnohem lepší. A je tomu tak i tentokrát, odhaduji to tak na 8 až 10 metrů. Tradičně nejdříve ke kostlivcovi, pak k UFU, dál až dozadu a okolo celé jámy. Z života potkávám pár okounů a několik tloušťů, někteří z nich jsou pořádně vypasení. No a po několika letech zde nalézám i jednoho raka, je ale zalezlej hluboko mezi kameny, takže se nedá slušně vyfotit, ale dobrá zpráva je, že tu stále nějací raci jsou.

Jako vždy tu samozřejmě potkáváme spoustu potápěčských kamarádů, takže probíráme zážitky z nedávných cest i spřádáme plány na další výpravy a také probíráme fototechniku. Nemohl chybět tradiční oběd v Mořině a po něm tentokrát i výlet s výšlapem ve Svatý Jan pod Skalou. Akorát na ten zákusek jsme tentokrát neměli štěstí ;-)