Sparmann 1.10.2017

Po dvou letech jsme se opět vydali na německý lom Sparmann, který je známý pro svou hloubku a také čistou vodu, která ale obvykle bývá právě až ve větší hloubce. Plán byl samozřejmě dát si nějakou slušnou hloubku, konkrétně tedy 50 metrů, nebo pokud vše dobře půjde, tak i 60 metrů.

Vzali jsme to po vyvázané lince k domečku a odsud jsme začali sestupovat hlouběji, nejdříve k dřevěným platům, které jsou okolo 40ti metrů, pak dolů do 50ti, kde jsme si ukázali, že je vše OK a zkusíme to tedy „natáhnout“ do 60ti metrů. V 58 metrech ale začíná husté bílé mlíko s viditelností mezi jedním až dvěma metry, to už nás ale neodradí a těch pár metrů ještě dáme. Na počítači se mi tedy zobrazuje hloubka 60,1 metrů, takže můj nový osobní hloubkový rekord. Nastoupáváme pak trošku výš a pohybujeme se v hloubce okolo 25ti metrů, abychom našli vrak sovětského VAZu, na který narážíme ve 40 minutě ponoru. Takže rychle nafotit a vystoupat na dekompresní hloubku, jelikož na počítačích nám již svítí zhruba 30ti minutová dekomprese (na Suuntech dokonce mnohem delší). Dlouhou dekompresi nám ale zpříjemňuje velký jeseter, který se zvědavě pohybuje kousek od schodů. Bohužel už mám ale úplně vybitý foťák, tak stihnu udělat jen pár fotek.

Sparmann jako vždy nezklamal, tak snad se sem stihneme vrátit dřív než zase za dva roky.