Přítkov 13.1.2018

Přemýšleli jsme kam vyrazit potápět tento víkend, nakonec jsme na sobotu zvolili vápenku v Přítkově, kde jsme byli naposledy před dvěma lety. Je to trošku taková sázka naslepo, jelikož vůbec netušíme, jaká tu může být viditelnost. Po příjezdu naštěstí zjišťujeme, že je to slušné, tak hurá do vody.

Hned od zanoření mám oči na stopkách, jestli tu zase nenarazíme na nějakou munici z 2. světové války, ale tentokrát naštěstí ne. Viditelnost se pohybuje mezi třemi a čtyřmi metry, ale jen do hloubky čtyř metrů, níže je to špatné a nemá smysl tam chodit, takže se opět nedozvíme co je na dně a jaká tu je maximální hloubka. Z ryb nejdříve potkávám jednoho menšího candáta, pak odpočívajícího karase a ve stromech jsou opět zalezlí kapři a amuři. Bohužel i tentokrát se při přiblížení probírají z klidového režimu a tím pádem kolem sebe dost kalí, pár důkazových fotek se ale podařilo udělat. Kousek dál potkávám jednoho kapříka, který už mele z posledního, ale zase neutíká. Samozřejmě jsme opět viděli i spoustu původního odpadu z domácností.

Ve vodě jsme vydrželi něco přes hodinu a já jsem tu měl premiéru s nově upravenou fotosoupravou, nechal jsem si u Huga upravit ramena, tak abych blesky dostal dál od foťáku. Hugo opět odvedl perfektní práci a vše drží a funguje tak jak má. Tak teď už si na to jen zvyknout, přece jen se tím celý „stroj“ výrazně zvětšil.