Omán 2025

V loňském roce jsme z časových důvodů výpravu do Ománu nestihli, ale letos jsme se sem s radostí opět vypravili a to už celkově počtvrté. Sultanát Omán je totiž naprosto úžasná země, která toho svým návštěvníkům nabízí strašně moc, přírodní i architektonickou krásu, velmi milé a tolerantní obyvatele, skvělou kuchyni, úžasné potápění a díky tomu nepřeberné množství zážitků. I v letošním roce jsme pro návštěvu zvolili druhou polovinu srpna, kdy je zde sezona velrybích žraloků. Tentokrát jsme byli taková „roztahanější“ skupinka, někdo jel na celých 14 dní, někdo na první týden a někdo na druhý týden.

Cestu jsme měli tentokrát všichni trošku komplikovanější… Ti co jsme jeli od začátku výpravy jsme měli dostatečně dlouho dopředu koupenou skupinovou letenku od Turkish Airlines. „Turci“ nám však měsíc před odletem oznámili, že změnili letový řád a že můžeme letět o pár dní dříve nebo později, ale v těch dnech, co jme měli letenky zakoupené, do Ománu prostě nelétají. Což samozřejmě není možné, když už máte zaplacené hotely, potápění, auta a spoustu dalších věcí na konkrétní dny. To je ale „Turkům“ samozřejmě úplně jedno, ale alespoň byli tak „laskaví“, že nám nabídli, že nám vrátí již zaplacené peníze za letenky. Naštěstí se mi velmi rychle podařilo sehnat letenky od Emirates, které byly jen o pár set korun dražší a tak jsme se nakonec prolétli jak ikonickou A380 z Prahy do Dubaje, tak i novinkou v jejich flotile A350 z Dubaje do Muskatu. Komplikovanější to měla i skupinka, která jela až na druhou část výpravy, ti měli zakoupené letenky na přímý let z Mnichova. Bohužel jejich letadlo mělo nějakou technickou závadu a když už byli v letadle připraveni k odletu, museli nakonec vystoupit a letecká společnost jim zajistila jiný let přes Frankfurt, a tak do Muscatu dorazili skoro s celodenním zpožděním. No i takové někdy cestování je.

I v letošním roce jsme pro ubytování v Muscatu zvolili luxusní hotel Radisson Blu, pro potápění diving centrum Mola Mola, které se za těch pár let neuvěřitelně rozrostlo a dnes už mají celkem 4 lodě, které většinou na potápění na Daymaniyat Islands vyráží i dvakrát denně. No a celodenní prohlídku Muscatu i třídenní výlet po Ománu nám opět zajišťoval můj ománský kamarád Yahya.

Rychlou lodí to na Daymaniyat Islands trvá přibližně hodinku, cestu jsme využívali i k tomu, abychom na sluneční palubě nachytali trošku bronzu. Mezi ponory se pak na palubě vždy podává výborný oběd, grilované maso či kebab s arabských chlebem, humusem a ománskými chipsy je prostě něco, co k potápění tady už neodmyslitelně patří.

V letošním roce jsme chytli trošku horší viditelnost, ne že by voda byla špinavá, ale bylo v ní prostě velké množství planktonu. Života pod vodou ale bylo jako vždy spousta. Na prvním místě bych určitě zmínil nepřeberné množství murén, hlavně těch velkých síťovaných bylo tentokrát opravdu hodně. Několikrát se nám poštěstilo, že z jedné díry vykukovaly hned dvě. Také nahožábrých plžů jsme tentokrát viděli více druhů než v minulých letech. Kliku jsme měli i na chobotnice a některé z nich byly pěkně velké. Hlavní štístko se na nás ale usmálo na druhém ponoru čtvrtý den, zhruba v polovině ponoru se nad námi najednou ukázal velrybí žralok. Bylo to sice „jen“ takové mláďátko, něco mezi 5 a 6 metry, ale o to víc bylo zvědavější. Naplavávalo do námi vydechovaných bublin a nechávalo si jimi masírovat bříško, prakticky se k nám přibližovalo na dotek. A takhle si s námi hrálo skoro 20 minut, no nádherný zážitek. V dalších dnech jsme pod vodou měli štěstí třeba ještě na vodnáře, toho se mi podařilo při potápění vyfotit poprvé v životě. No a viděli jsme dokonce i krásnou frogfish, tu bych v Ománu úplně nečekal. Potápění v Ománu tedy opět nezklamalo, fotky z podvody si můžete prohlédnou zde.

Po pěti potápěčských dnech jsme měli jeden oddechový, který jsme již tradičně věnovali prohlídce Muscatu. Hlavní město Ománu toho má totiž hodně co nabídnout, pronajatým minibusem s průvodcem jsme tedy nejdříve ráno vyrazili do mešity. A to ne do ledajaké, ale do té hlavní v Ománu, která nese jméno bývalého sultána - Sultan Qaboos Grand Mosque. Ta je opravdickým architektonickým skvostem a dlouhou dobu držela hned několik nej. Při vstupu do hlavní modlitebny vám křišťálový lustr a obří ručně tkaný perský koberec úplně vyrazí dech. Následně jsme se vydali do čtvrti Mutrah, kde jsme si nejdříve prohlédli místní tradiční rybí trh a následně se vydali k sultánskému ceremoniálnímu paláci Al Alam, náměstí okolo něj teď prochází rozsáhlou rekonstrukcí.

Na oběd jsme se již tradičně zastavili ve stylové ománské restauraci Bait Al Luban. Zde podávají i typické ománské národní jídlo Shuwa, jedná se o jehněčí maso, které se peče několik hodin v zemi a podává se s rýží. Samozřejmě tu mají v nabídce i spoustu další tradičních či méně tradičních jídel či desertů jako například kadidlovou zmrzlinu. Kadidlo je totiž tradičním ománským produktem a používá se zde nejen k pálení, při kterém vzniká tradiční voňavý kouř, ale také ke konzumaci a kadidlová zmrzlina není vůbec špatná ;-)

Po obědě jsme pokračovali do budovy Královské opery, kterou jsme si prohlédli jek zvenčí tak zevnitř, kde je tato velmi zajímavá stavba doslova napěchována moderními technologiemi. V noci jsme pak celodenní prohlídku završili nákupy v orientální tržnici Mutrah Souq, kde jsme nakoupili nejen suvenýry domů, ale také třeba výborné koření včetně nejkvalitnějšího šafránu. Ti, kteří se k nám připojili jen na první týden se pak v noci vydali na letiště a přes Dubaj domů. Nás ostatní čekali ještě další 3 dny potápění a pak 3 dny výletu po Ománu.

Třemi terénními vozy jsme se tedy vydali poznávat krásy Ománu. Nejdříve jsme vyrazili do hor, které zde dosahují výšky až 3.000 metrů! První zastávku jsme měli u termálních pramenů, kde jsme si nechali udělat pedikúru od rybiček, ta je zde navíc zcela zdarma! Místní průvodci nám do aut nakoupili také čerstvé datle, ty jsou zde totiž touto dobou sklízeny a chutnají úplně jinak než ty sušené, někomu více, někomu méně, ale za mě osobně jsou skvělé. Když jsme dorazili ke Snake kaňonu, začala se z hor ozývat bouřka. Při minulé návštěvě jsme ji tu zažili a není to žádná sranda, místní prašné nezpevněné cesty se totiž během chvíle stanou prakticky nesjízdné a auta můžou zůstat v horách uvězněná několik hodin. Takže jsme raději oželeli zastávky na některých vyhlídkách a snažili se hory přejet co nejrychleji, což se nám povedlo, i když to občas prásklo velmi blízko nás.

V jedné z místních restaurací jsme si pochutnali na velbloudím guláši, který je fakt naprosto luxusní a pak pokračovali k ománskému grand kaňonu (Wadi Nakhr), který je asi 10 km dlouhý a místy má hloubku i přes 1 km. Naši místní průvodci nám pak připravili malý piknik s ománskou kávou a čajem a samozřejmě několika druhy čerstvých datlí. Při čemž jsme na jedné straně sledovali bouřku s duhou a na straně druhé krásný západ slunce. Noc jsme strávili v místním luxusním kempu jen pár metrů od ománského grand kaňonu.

Ráno po snídani jsme se vydali do historického města Nizwa, kde jsme si nejdříve prošli tržnici, kde jsme ochutnali tradiční ománskou cukrovinku halwa, kterou zde nabízí hned několik rodinných podniků. Opět jsme samozřejmě nakoupili nějaké suvenýry a také ománské datle. Následně jsme se vydali na prohlídku velké kruhové pevnosti, která stojí v samém centru Nizwy. Po obědě, kde jsme se skoro stali účastníky natáčení s místní gurmánskou influencerkou, jsme vyrazili do pouště Wahiba Sands. Kde jsme si našli pěknou dunu, ze které jsme opět pozorovali západ slunce s ománskou kávou a čerstvými datlemi. V pouštním kempu, kde jsme následně přenocovali nám nějak pomotali pokoje a tak jsme musili chvíli čekat než nám připravili ty správné, za což jsem alespoň „vymohl“ kompenzaci v podobě piva zdarma k večeři, které v Ománu není nijak levné, takže všem přišlo více než k chuti. ;-)

Ráno jsme se vydali trošku do nitra pouště, kde jsme se věnovali oblíbené kratochvíli, sjíždění pouštních dun. Místní průvodci s námi sjížděli duny, kdy se pasažérům ve vozidlech až svírali půlky a měli pocit, že se auto už musí každou chvílí převrátit. No a dokonce si každý z účastníků mohl vyzkoušet jaké to je řídit auto v poušti a nějakou tu menší dunu si sjet. Potkali jsme zde také několik velbloudů, kteří se jako koráby pouště pomalu pohybovali touto nehostinnou krajinou. Takže byli moc vděční za to, když jsme je podarovali několika jablky či jinými dobrotami.

Poté jsme se přesunuli do Wadi Bani Khalid, kde jsme se osvěžili koupačkou v příjemné vodě, kde jsme si nejen zaplavali, ale opět i užili pedikúru od rybiček. Oběd jsme si dali formou pikniku přímo u vody a následně se přesunuli na východ Ománu do měst Sur, které je vyhlášené ruční výrobou tradičních dřevěných lodí. Aktuálně tu měli rozestavěnou jednu velkou, kterou jsme si mohli prohlédnout i zevnitř. Hotové je již také muzeum, ve kterém je popsána historie ománského mořeplavectví i výroba těchto lodí. Následovala poslední koupačka a to na lokalitě Bimman Sinkhole. V některých průvodcích se dodnes můžete dočíst, že tato „díra s vodou“ byla vytvořena pádem meteoritu, což je naprostá blbost. Ve skutečnosti se totiž jedná o jeskyni s propadlým stropem, spojenou podzemními tunely s mořem, které je vzdálené několik stovek metrů.

Před nočním odletem jsme ještě využili pohostinnosti hotelu Raddison Blu, kde jsme před tím bydleli a nechali si zde uskladněná zavazadla. Mohli jsme využít zdejší wellness, kde jsme se před odletem zkulturnili a přebalili si finálně zavazadla. Rovněž jsme zavítali na večeři do místní rybí restaurace, kde dělají naprosto úžasné ryby a mořské plody.

Let s Emirates z Muscatu do Dubaje považuji za jeden z nejveselejších, který jsem kdy zažil. Trvá sice jen něco málo přes půl hodiny, ale možná právě díky tomu nebývá moc obsazen. V celé zadní polovině skoro nového Airbusu A350 jsme seděli jen tři pasažéři, takže jsme de facto každý měli svou osobní letušku, a jelikož to byly holky veselé, tak ještě než jsme odstartovali, tak jsme v sobě každý měli dva rumy s colou. No a po startu následovali rychle další, takže jsme do Dubaje dorazili celkem slušně pod parou. :-D

Myslím, že můžu s klidným svědomím prohlásit, že Omán opět nezklamal a výprava se velmi vydařila. Důkazem je vlastně i to, že někteří z účastníků sem se mnou vyrazili již podruhé a prý to určitě nebylo naposledy. Omán je prostě pohádkovou zemí, kterou by měl navštívit každý cestovatel i potápěč. Není tedy divu, že příští rok se sem vypravíme znovu. ;-)

Fotografie z podvody najdete v galerii zde.