Omán 2022

Na podzim 2021, když jsme se do Ománu vypravili poprvé, nás tato země naprosto uchvátila. A to nejen nádherným potápěním, ale i svou jedinečnou atmosférou. Proto jsem se rozhodl vydávat se do této perly orientu za potápěním pravidelně. V roce 2022 jsme pro výpravu zvolili začátek srpna, kdy zde začíná sezóna velrybích žraloků, kteří se zde v hojném počtu zdržují až do září. Dala se nás dohromady skupina celkem 17 osob, někteří se rozhodli pro kratší týdenní dobrodružství a někteří pro delší 14-ti denní i s třídenním výletem po krásách Ománu.

Z důvodu ceny letenek nás tentokrát většina letěla s Turkish Airlines přes Istanbul, nové letiště je opravdu obrovské a velmi mi připomínalo letiště v Dubaji. Až na menší zádrhel s mým fotokufrem, který mi díky hloupým narážkám jednoho z účastníků při odbavení v Praze odmítli vzít na palubu, probíhala cesta naprosto bez problémů a můj kufr i v podpalubí v pořádku dorazil do Muscatu. I letos byla naše výprava pod záštitou Honorárního konzula Sultanátu Omán v České republice Jeho Excelence Ing. Ivo Vaňka. Dostatečně dopředu jsme si zajistili výjimku Ministerstva informací na naše větší fotoaparáty a tak jsme letos neměli problém při vstupu do země jako loni.

I v tomto roce jsme k ubytování využili perfektní servis hotelu Radisson Blu, kde jsme po ponorech odpočívali u bazénu, přestože v těchto parných dnech jeho teplá voda poskytovala jen lehké ochlazení. Teploty zde v tuto dobu totiž sahaly až ke 40 stupňům. Zní to skoro až děsivě, ale díky klimatizovaným prostorám a dopravním prostředkům se to dalo celkem v pohodě vydržet. Na lodi to zase pěkně profukovalo, takže ani při cestě na ponory to nebyl problém. Do přístavu v Al Mouj, kde je dive centrum a odkud vyrážejí lodě na Daymaniyatské ostrovy, jsme opět měli objednanou dopravu privátním minibusem.

Rezervace Daymaniyat Islands, která se nachází asi 20 kilometrů od Muscatu a plavba lodí do ní trvá asi 45 minut, byla samozřejmě opět naším hlavním potápěčským cílem. Ti co se vypravili na týdenní expedici měli 5 potápěčských dnů s celkem 10 ponory a ti co jeli na 14 dní měli o 3 dny a 6 ponorů víc. Jedním z hlavních cílů byli velrybí žraloci, bohužel příroda je nevyzpytatelná a nedá se jí poručit. Letos byla o něco chladnější voda, a tak měli „velrybáci“ nějaké zpoždění a při ponoru jsme potkali pouze jednoho a další dva jsme viděli při plavbě lodí na hladině, s jedním se naše loď dokonce srazila. No doufejme, že to přežil bez větších následků.

Ale i přes to se bylo pod vodou stále na co dívat. Stejně jako v loňském roce jsme pod vodou potkávali spoustu druhů murén, přičemž ty největší murény síťované měly okolo dvou metrů! Některé z nich si pak přímo před námi dopřávaly ústní hygienu od malých čistících rybiček (pyskouni). A i tentokrát jsme několikrát viděli více murén „bydlících“ v jedné díře, hlavně dvě murény žlutotlamé byly velmi fotogenické. Samozřejmě jsme viděli i spousty rejnoků, karet, různé druhy ryb i několik nahožábrých. Tentokrát jsme také měli větší štěstí na žraloky zebrovité, viděli jsme jich hned několik a někteří se konečně nechali trošku lépe vyfotografovat. Co jsme letos v Ománu viděli poprvé, byly mobuly, tedy menší druh manty. Ty se kolem nás prohnaly hned několikrát. Za zmínku určitě stojí také hejna ryb, hlavně barakud a chňapálků, které jsme potkávali u ostrova Fahal, to byla doslova rybí polévka.

Každý den jsme vyráželi na dva ponory, mezi nimiž nám posádka na lodi připravila oběd. Nemohl chybět arabský chléb, humus, kebab, kuřecí maso, falafel, ale pro větší pestrost obědů jsme se dočkali také sandwichů. A k ománskému obědu samozřejmě neodmyslitelně patří i chipsy, které se ještě v pytlíku rozdrtí a maso v chlebu se jimi zasype. Čas před druhým ponorem většina využívala k osvěžení v moři, i když našli se i tací, kteří raději krmili rybičky. :-D

Nemohli jsme vynechat ani celodenní prohlídku Muscatu, kterou týdenní skupina završila svůj pobyt v Ománu. Na celý den jsme měli pronajatý malý autobus s řidičem, který nás vozil po všech zajímavých místech hlavního města. Ráno jsme začali prohlídkou hlavní mešity, Sultan Qaboos Grand Mosque, která je naprosto úžasná jak zvenčí, tak hlavně zevnitř, kde dominuje obrovský křišťálový lustr a ručně tkaný perský koberec, která má v jednom kuse rozměry 70x60 metrů a váží 21 tun. Pokračovali jsme do čtvrti Mutrah, kde jsme na rybím trhu viděli opravdové rybí unikáty. V typické ománské restauraci Bait Al Luban, jsme si vychutnali tradiční ománské jídlo, pečené jehněčí maso s rýží. To se peče několik hodin v zemi a dá se říct, že je to ománské národní jídlo podobně jako u nás vepřo-knedlo-zelo. No a i stolování bylo po ománsku, tedy na zemi u nízkých stolečků.

Po obědě následovala prohlídka sultánského ceremoniálního paláce Al Alam, tedy jen zvenčí, protože není veřejnosti přístupný. A následně jsme se vydali na prohlídku budovy královské opery. Tentokrát jsme měli štěstí a mohli jsme si ji prohlédnou i zevnitř, je to neuvěřitelná kombinace luxusu a moderních technologií. Shlédnout tu nějaké operní představení musí být zážitek na celý život. A jak jinak zakončit prohlídku Muscatu než nočními nákupy na tržišti Mutrah Souq, kam je nejlepší zamířit večer, kdy tma a vůně kadidla dávají tomuto místu přímo magický nádech. A i tentokrát si zde část účastníků pořídila tradiční ománský oděv dishdasha a pokrývku hlavy kummar a ti nejodvážnější v něm dokonce i ráno odcestovali zpět do Čech. :-)

Ti co se mnou do Ománu vyrazili na 14 dní však byli teprve v polovině pobytu. Čekali nás ještě tři dny skvělého potápění v rezervaci Daymanyiat Islands, které byly opět ve znamení spousty murén, rejnoků, karet, čtverzubců, ježíků či netopýrníků. A pak zlatý hřeb naší ománské výpravy – třídenní výlet do hor a pouště. V letošním roce jsem vyměnil agenturu, která nám tento třídenní výlet zajišťovala a ukázalo se to jako výborný krok. Vše letos klapalo na jedničku a zážitků bylo opravdu hodně. Nejdříve jsme vyrazili k horkým pramenům a pak už se vydali do hor. Cesta, kterou jsme při naší listopadové návštěvě také jeli, byla velmi poničená nedávnými povodněmi, bylo až neuvěřitelné vidět, jakou voda může mít sílu. Některé mosty byly stržené, místy chyběly kusy vozovky a někde byly naplavené mnohatunové balvany a to tu normálně neteče skoro žádná voda. Jsem si jistý, že za pár měsíců bude opět vše perfektně opraveno. Vydali jsme se na koupačku do Small Snake Canyon, kde bylo kromě nás jen asi tisíc malých žabiček, jinak nikde ani noha. Pak nám naši průvodci připravili venkovní piknik s ománským čajem a kávou a hlavně s čerstvými datlemi, no prostě paráda. K pozdnímu obědu jsme měli v jedné z místních restaurací velbloudí guláš, ten byl tak výborný, že si většina z nás několikrát přidávala.

Večer jsme při dalším pikniku pozorovali západ slunce poblíž ománského grand kaňonu (Wadi Nakhr), který je asi 10 km dlouhý a místy má hloubku i přes 1000 metrů. Noc jsme trávili v nedalekém kempu, kde jsme byli díky tomu, že nebyla turistická sezóna, skoro sami.

Druhý den našeho výletu nás čekal delší přesun na východ do pouště Wahiba Sands. Cestou jsme zastavili v bývalém hlavním městě Ománu v Nizwě, kde jsme si kromě tržiště prohlédli kruhovou pevnost ze 17. století. Je neuvěřitelné, jak důmyslný obranný systém už tenkrát dokázali vymyslet. V poušti jsme zamířili nejdříve na návštěvu beduínské vesnice, ale jen co jsme vešli dovnitř a dali si šálek čaje, přišli nás beduíni varovat, že se blíží písečná bouře. A opravdu, za pár minut to bylo tady, bylo vidět jak se k nám blíží stěna písku a za chvíli bylo vidět jen na pár metrů. Nebylo tedy bezpečné jet do našeho kempu v poušti přes duny, ale museli jsme to objet po silnici. Když jsme dorazili do kempu, jemný písek byl úplně všude. Bouře však netrvala dlouho, po zhruba hodině a půl byl klid. Byl to však jedinečný zážitek, sami naši průvodci říkali, že to zažili teprve podruhé v životě.

Třetí den jsme zahájili sjížděním dun, několikrát jsme měli pocit, že se naše auta už musí převrátit a skončit v kotrmelcích, ale ne, řidiči moc dobře vědí, co si mohou dovolit. Nakonec nás dokonce na chvíli pustili za volant a mohli jsme si na pár menších dunách také zařídit. Tomu se říká adrenalinový zážitek! Přejeli jsme do Wadi Bani Khalid, kde jsme si užívali přírodní pedikúru od volně žijících rybiček, zatímco nám naši průvodci chystali oběd formou pikniku přímo ve wádí u vody. Při návštěvě manufaktury na výrobu dřevěných lodí dau v Suru jsem zjistil, že za těch 9 měsíců, co jsem tu nebyl, se stavbou jedné z nich už finišují. Na konec třídenního výletu nás čekalo ještě koupání v Bimman Sinkhole, což je jeskyně spojená podzemními tunely s mořem, které se propadl strop. Někteří místní však dodnes věří, že zatopená „díra“ vznikla pádem meteoritu.

Jsem moc rád, že i přes menší počet velrybích žraloků než jsme čekali, se všem účastníkům výprava do Ománu líbila a někteří si rovnou zarezervovali místa na další rok. To sem vyrazíme až v druhé polovině srpna, aby šance na velrybáky byla ještě větší. Moc děkuji všem účastníkům za vytvoření bezva party a Jeho Excelenci Ing. Ivo Vaňkovi, Honorárnímu konzulovi Sultanátu Omán v České republice za poskytnutí záštity. Pokud tedy chcete zažít krásy Ománu na vlastní kůži, neváhejte se k nám v srpnu 2023 přidat. ;-)

Fotografie z podvody najdete v galerii zde.