Omán 2021

V téhle divné coronavirové době je celkem složité plánovat nějaké výpravy hodně dopředu, takže nápad vyrazit nejen za potápěním do Ománu byl celkem spontánní a velmi rychle realizovaný. Navíc nad naší expedicí převzal záštitu Honorární konzul Sultanátu Omán v České republice Jeho Excelence Ing. Ivo Vaněk, což se nám jak při plánování akce, tak i při řešení problémů v Ománu, velmi hodilo. Moc děkuji! Nakonec se nás dala dohromady skupinka 13 účastníků a po negativních PCR testech a spoustě administrativy spojené s covidem jsme se 13. listopadu sešli v Praze na letišti a s Emirates vyrazili před Dubaj do Muscatu.

Cesta probíhala bez problémů a i naše poněkud větší a těžší příručáky s fototechnikou prošly na palubu obou letů. Zádrhel však nastal po přistání v Muscatu, kde se celníkům „nelíbily“ profesionální velké fotoaparáty Milana a Viktora. Na profesionální fotovybavení je totiž v Ománu potřeba povolení od ministerstva informací. Tyto fotoaparáty tedy musely zůstat na letišti, dokud toto povolení nebudeme mít vyřízené. Naštěstí se nám díky pomoci honorárního konzula a ředitele hotelu Radisson Blu podařilo během dvou dnů všechna povolení získat a fotoaparáty tedy byly kolegům vydány.

Ubytováni jsme byli v nádherném hotelu Radisson Blu, který měl i krásný bazén a snídaně v něm byly přímo luxusní. Přístup veškerého personálu hotelu byl naprosto perfektní a my se zde cítili jako v sedmém nebi. Do přístavu v Al Mouj, odkud jsme na potápění vyráželi lodí, to sice bylo skoro 20 kilometrů, ale doprava pronajatým mikrobusem i v ranní dopravní špičce byla celkem rychlá.

Samozřejmě, že naším hlavním cílem bylo potápění v rezervaci Daymaniyat Islands, které jsou od přístavu vzdálené asi 45 minut plavby lodí. Celkem jsme měli 8 potápěčských dnů a každý den dva ponory. Hned první ponor nás velmi mile překvapil rozmanitostí podmořského života. Viditelnost zde sice díky velkému množství planktonu byla horší než třeba v Rudém moři, ale ta obrovská pestrost živočišných druhů to bohatě vynahradila. Nikde jinde na světě jsem během jednoho ponoru nepotkal tolik různých druhů murén. Zajímavé je zde také to, že všechny ryby tu jsou prostě větší než třeba v Egyptě, což bude nejspíše způsobeno právě velkým obsahem planktonu ve vodě. Za zmínku určitě stojí také rejnoci, kterých jsme tu také potkali několik druhů a největší z nich měli v průměru okolo dvou metrů!!!

Mezi ponory nám posádka vždy připravila oběd přímo na lodi. Většinou se podávaly masové tyčinky z hovězího a kuřecího masa s humusem, arabským chlebem a ománskými chipsy. Způsob servírování po ománsku také určitě stojí za zmínku. Arabský chléb (placka) se pomaže humusem, vloží se do ní maso a zasype se rozdrcenými chipsy. :-) No a pak chvilku odpočinku, aby nám trošku slehlo, a hurá na další ponor.

Po čtyřech dnech potápění jsme měli volný den, který jsme využili k prohlídce Muscatu. Na celý den jsme si pronajali malý autobus s řidičem, který nás vozil po všech zajímavých místech hlavního města. Začali jsme ráno na rybím trhu ve čtvrti Mutrah, ten se zde koná každý den a seženete tady snad jakoukoliv mořskou rybu na kterou si vzpomenete, vše je samozřejmě čerstvé a ceny jsou velmi lidové. Hned vedle rybího trhu jsou v přístavu zakotvené dvě sultánovy jachty. No jachty, spíše se jedná o obří zaoceánské lodě, vše co se týká sultána, který je zde ve velké oblibě, je totiž pojato ve velkém stylu. Prohlédli jsme si i sultánův ceremoniální palác, i když jen zvenčí, jelikož pro veřejnost není přístupný.

Na oběd jsme si vybrali ománskou restauraci Bait Al Luban, kde se jídlo podává i tradičním způsobem na zemi u nízkých stolků. Většina z nás si i dala pečené hovězí maso s rýží, které se peče několik hodin v zemi, což je defakto ománské národní jídlo. Omán je muslimská země, takže vepřové tu nečekejte, přesto si bylo vždy z čeho vybírat, kromě ryb jsme několikrát ochutnali i velbloudí maso.

Odpoledne jsme se vydali na prohlídku budovy královské opery, což je stavba jak z pohádky. Navštívili jsme také několik mešit, kterých je v Muscatu snad nepočítaně, včetně té největší Sultan Qaboos Grand Mosque. I když je islám v Ománu samozřejmě hlavním náboženstvím, tak jsou zde velmi tolerantní a najdete zde i křesťanské kostely. Prohlídku Muscatu jsme samozřejmě nemohli zakončit jinak, než večerními nákupy v proslulé tržnici Mutrah Souq, kde jsme si i pořídili tradiční ománský oděv dishdasha a pokrývku hlavy kummar a tak se z nás už tak trošku stali ománci. :-)

Další den se opět vyrážíme potápět, zjišťujeme, že v náš nepotápěčský den potkali cestou na ostrovy velrybího žraloka. Není teď jejich sezóna a už by tu neměli být, ale evidentně tu jsou. Doufám, že tohle štěstí budeme mít i my, nikdy jsem ho totiž ještě neviděl. Celou cestou vyhlížíme z lodi a najednou je to tu! Je před námi ve vodě a nejen jeden, ale dokonce tři!!! Nejdříve je fotíme z lodi a pak se šnorchlem skáčeme do vody, abychom měli i nějaké podvodní fotky. Po několika dlouhých minutách se mi k jednomu podaří přiblížit na pár metrů, zvedám foťák abych mohl začít fotit, ale na displeji se zobrazí hláška „chyba karty“. Mám pocit, že dostanu infarkt, tohle se mi snad ještě nestalo, takže ani jedna fotka. Vylézám na loď, měním kartu, ale žraloci jsou již pryč… Při odpoledním ponoru se ale štěstí obrací na naší stranu, potkáváme velrybáka přímo při ponoru. Musím hodně kopnout do ploutví, abych ho dohnal, ale podaří se mi k němu přiblížit na pár metrů. Nemám sice nasazený ideální objektiv, ale je tam :-)

I při ponorech v dalších dnech bylo pořád na co se dívat. Za komentář určitě stojí setkání s murénou, která byla na lovu a v tlamě měla nafouknutého ježíka. Nějakou dobu s ním bojovala, ale nakonec ho dala. I v nafouklém stavu ho do sebe nacpala a jeho obrys byl pak ještě vidět v jejím břiše. Potápění v Ománu bylo prostě úžasné a plné nových zážitků. Už v tento moment je mi jasné, že se sem musím ještě vrátit.

Naše ománské dobrodružství ale ještě neskončilo, čeká nás ještě zlatý hřeb celé výpravy, třídenní výlet džípy do hor a do pouště. Ráno nás na hotelu vyzvedávají čtyři terénní auta a my vyrážíme do hor. Kousek od Muscatu se totiž nacházejí hory, které mají výšku okolo 3000 metrů, což by asi málo kdo čekal. Cesty tu jsou prašné a velmi úzké, chvílemi je pod autem sráz několik set metrů. Navečer dorážíme k slavnému ománskému grand kaňonu (Wadi Nakhr), je to úžasná podívaná, kaňon je asi 10 km dlouhý a místy má hloubku i přes 1000 metrů. Vychutnáváme si západ slunce v horách a po něm se přesunujeme do kempu kousek odsud.

Ráno vyrážíme na dlouhou cestu na východ do pouště, cestou se zastavujeme na několika pevnostech a také na ochutnávce místních vyhlášených datlí na trhu v Nizvě. Odpoledne dorážíme do oblasti pouště (Wahiba Sands), nejdříve je potřeba zastavit se v pneuservisu, aby nám trošku vypustili kola, aby se auta v písku nebořila a pak už vyrážíme k pouštnímu kempu, kde budeme ubytováni přes noc. Jelikož i v Ománu byl z důvodu corony omezen cestovní ruch po dlouhou dobu, tak si náš řidič v poušti spletl cestu a netrefil kemp na první pokus, díky tomu trošku nestíháme západ slunce v dunách, ale nakonec se podaří vyjet alespoň na nějakou menší písečnou dunu, odkud pozorujeme zapadající slunce. K večeři si v kempu dáváme velbloudí špíz, velká mňamka. Hned vedle kempu je velká písečná duna a tak se tam ještě večer vydáváme, písek je tak jemný, že to v reálu je skutečně skoro jeden krom tam a dva zpátky. :-D Dá nám to všem docela zabrat, než se tam vyškrábeme, ale stojí to za to, je odsud nádherný výhled na kemp a na druhou stranu do pouště do absolutní tmy. Akorát člověk nesmí myslet na to, že se tu všude vyskytují jedovatí štíři.

Třetí den našeho výletu se zastavujeme na koupání v jednom wádí, je tu sice spousta lidí, ale plavání nemůžeme vynechat. V klidu necháváme na břehu oblečení, telefony, peněženky i s cestovními pasy a jdeme si zaplavat, Omán je totiž absolutně bezpečná země a kriminalita je tu skoro nulová. Po obědě si ve městě Súr prohlížíme továrnu na výrobu tradičních ománských dřevěných lodí. A pak nás ještě čeká koupání v propadlé jeskyni se slanou vodou (Bimman Sinkhole). Za ty tři dny jsme toho stihly z překrásného Ománu vidět opravdu hodně, i když to bylo tak trošku z rychlíku.

Myslím, že za všechny účastníky můžu s klidem prohlásit, že se naše Ománská výprava opravdu vydařila a že bude dlouho na co vzpomínat. Určitě jsme zde ale nebyli naposledy, v srpnu je zde totiž sezona velrybích žraloků, kdy jich během dne potkají na moři klidně i 10 až 15 kusů, takže termín další ománské výpravy je celkem jasný. V srpnu 2022 sem tedy vyrážíme znovu a opět pod záštitou Honorárního konzula Sultanátu Omán v České republice Jeho Excelence Ing. Ivo Vaňka. ;-) Pokud tedy chcete vidět spousty velrybích žraloků a zažít trošku jiné, ještě neokoukané potápění, tak se k nám neváhejte přidat ;-)

Fotografie z podvody najdete v galerii zde.