Hraničná 7.10.2021

Díky přípravě druhého dílu potápěčského průvodce po České republice jsem se dostal i na lokality, kam bych se normálně nedostal. Zkušený jeskynní potápěč Roman Kudela mě totiž nabídl, že mě do několika zatopených důlních děl vezme, abych je mohl představit široké potápěčské veřejnosti. Jako první jsme se vydali do zatopeného dolu Hraničná, kde je jako na jediném místě u nás oficiálně provozováno potápění v uzavřeném prostoru. A abychom měli na focení co nejlepší podmínky, tak jsme celou lokalitu měli jen sami pro sebe.

Příjezd k dolu nám trošku zkomplikoval strom spadlý přes cestu, ale ve spolupráci s obcí se ho brzy podařilo odstranit. Od vstupu do dolu je to k vodě ještě asi 300 metrů chodbami, k transportu vybavení je zde k dispozici elektrický vozík, na kterém jsme veškeré věci pohodlně dostali až ke vstupu do zatopené části. Do sucháčů se oblékáme u vstupu do dolu, takže pak už jen dojít k vodě, nandat na sebe lahve (kluci RBčka) a hurá do křišťálové vody.

Hlavní svážnou to bereme dolu, viditelnost je absolutně parádní, prostě tam kam dosvítí světlo, tam je vidět. V hloubce okolo 40 metrů je nádherný kamenný portál se dvěma otvory, kterými proplouváme dál až do hloubky 55 metrů. Na několika místech narážíme na staré dřevěné žebříky a zbytky výdřevy. Nahlédneme také do dvou bočních chodeb, kde v jedné z nich je starý dřevěný skluz. Díky hloubce zde naskakuje deko celkem rychle a tak po necelé půlhodině začínáme pomalu vystupovat nahoru. Deko vysycujeme u dekompresního stanu a já využívám čas k focení kolegů. Po hodině vylézáme z vody.

Musím říct, že jsem byl z ponoru absolutně nadšený a už jsem asi pochopil, co na tom ty jeskynní potápěče baví. Rozhodně mě to dost nahlodalo k posunutí se v potápění zase o kus dál. S tím by ale samozřejmě musel být spojený i upgrade fotovybavení, jelikož to současné není k focení v jeskyních vůbec ideální, tady prostě jasně chybí externí vzdálené blesky, což je z pořízených fotografií jasně vidět. Nakonec bych rád poděkoval Romanovi Kudelovi a Martinovi Šajnarovi, že na mě během ponoru dávali pozor a já mohl nerušeně fotit a také Honzovi a Viktorovi Pokorným, že mi zde ponor umožnili. Rozhodně se sem někdy v budoucnu znovu rád podívám.