Kamýk 13.6.2021

Abych nejel v neděli z Tachova přímo domů, domluvil jsem si předem s Mildou ponor na Kamýku. Po poledni se tedy scházíme u mostu pod Kamýkem a společně jdeme udělat pár suchých fotek hráze a elektrárny a pak se přesouváme na louku kus za hrází odkud plánujeme jít do vody.

Voda nevypadá nic moc, ale když už jsme tady, tak to přeci nevzdáme. Když se oblékneme a strčím hlavu do vody, tak se začnu smát, není totiž vidět skoro nic. S vírou v to, že hlouběji bude viditelnost lepší se tedy zanořujeme a prakticky hned se ztrácíme. Okolo čtyř metrů hloubky se to ale otevírá a je vidět jeden až dva metry. Pokračuji tedy do hloubky okolo 10 metrů, kde se nachází původní koryto Vltavy s velkými kameny a stromy. V menší hloubce pak nacházím kamennou zídku dlouhou několik metrů a vysokou asi jeden metr. Ta je doslova posetá utrhanými rybářskými krmítky. Na ryby však nemám štěstí a nepotkávám ani šupinu. Těsně před vynořením ještě narážím na potopenou loďku.

Jako průzkumný ponor to nebylo špatné, ale pro lepší zmapování lokality by to chtělo přece jen o něco lepší viditelnost. Důležité ale je, že jsme se oba vynořili v pořádku, i když jsme se pod vodou vůbec nepotkali a každý si vlastně udělal sólo ponor.