Togiany 2017
Již potřetí jsme vyrazili na nejen potápěčskou dovolenou na indonéské Togianské ostrovy. V letošním roce se nás dala dohromady skupina devíti osob a posledního února jsme se z pražského letiště vydali směr Dubai, dále Jakarta, kde jsme krátce přenocovali a brzy ráno jsme se vydali dalším letadlem do Gorontala s mezipřistáním v Makasaru. Odsud už to pak bylo „jen“ čtyři hodiny auty do přístavu v Marise a následně necelých pět hodin lodí. Po třech dnech na cestě jsme tedy dosáhli cíle naší cesty. Volili jsme prakticky stejnou cestu jako v minulých letech s výjimkou cílové destinace. Letos jsme totiž byli na resortu na ostrově Malenge a nikoliv na Waleakodi tak jako v letech minulých.
Důvody pro změnu cílové destinace byly dva, jedním z cílů výpravy totiž bylo jellyfish lake, o kterém zde Hugo natáčel dokument a z Malenge je to na něj přece jen skoro o hodinu kratší plavba. A druhým důvodem bylo, že resort na Waleakodi je toho času uzavřený a na prodej. Takže pokud byste někdo měli zájem a pět miliónů korun, tak prý může být váš. ;-) I na tomto resortu to však bylo krásné a do moře jsme to měli z bungalovů jen pár kroků. House reef pod vodou nebyl tak pěkný jako na Waleakodi, ale i tak potápění na něm stálo za to, hlavně na nočních ponorech jsme si to opět užívali.
Samozřejmě jsme ale nepotápěli jen na house reefu, ale vyráželi i na vzdálenější potápěčské lokality lodí, severní reefy III. - IV. jsme měli z resortu doslova na dohled, na druhé straně ostrova se pak nacházeli již osvědčené lokality ve vesnicích Malenge a Tanjung, kam jsme opět vyrazili na polonoční ponor na mandarine fish. Při první návštěvě jsme ale bohužel na žádnou mandarine fish nenarazili, při další návštěvě jsme si to však vynahradili. Ukázalo se nám jich hned několik a některé s nich dokonce na chvíli vylezly ven a pěkně zapózovaly, tak konečně mám pár slušných fotek mandarinek.
Co nás však letos celkem trápilo, tak to bylo počasí. V minulých letech tu bylo vždy moře prakticky bez vlnky a vlastně jsem si tady vlny ani neuměl představit. Letos se nám tu vlny ukázaly a to celkem velké, nad ostrovy se usadila nějaká fronta, takže nám tu pršelo a foukalo několik dní. Dva dny se prakticky nedalo z resortu vyjet lodí na moře a vlastně se přes vlny nedalo do vody dostat ani z pláže, takže dva dny bez potápění. Když se moře další den konečně trochu uklidnilo, vyrazili jsme potápět za roh k mořským cikánům k mostu, které již několik let nese mé jméno ;-) Během ponoru se však vlny opět zvedly a dostat se zpět na resort byl celkem oříšek, nakonec jsme museli nějakou dobu počkat na břehu, než pro nás přijela větší loď, se kterou si do těch vln již troufli. Všechno tedy dobře dopadlo a zase je na co vzpomínat.
Na jellyfish lake jsme vyrazili celkem třikrát tak aby Hugo mohl natočit co nejvíce materiálu, při poslední návštěvě jsme se ještě vydali na ponor do průlivu mezi ostrovy Togean a Batongo, kde by se díky bahnitému dnu měly vyskytovat také frog fish. Nevěděli jsme přesně, na kterém místě se tam má potápět a tak jsme zvolili lokalitu poblíž mangrovů, kde Kiki už prý v minulosti nějakou loď s potápěči viděl. Měli jsme trošku obavu, jestli se takhle blízkou mangrovů nemůžou vyskytovat mořští krokodýli, ale nakonec jsme všichni do vody vlezli. No a po víc jak hodině ve vodě se mi konečně podařilo najít moji první frog fish, krásně stála mezi korály a já měl tedy prostor jí několik minut v klidu fotit. Když jsem se pak vynořil u lodi, přijela k nám loď z jiného resortu a celkem se divili, že potápíme právě tady a ne na druhé straně průlivu, tady to je prý celkem nebezpečné, jelikož se tu zdržují mořští krokodýli, kteří můžou mít až pět metrů. No co, no, všichni jsme to přežili a žádného krokodýla jsme nepotkali.
Na Malenge jsme strávili celkem 12 nocí a pak se dle plánu přesunuli na tři dny na sopku Una Una. Před třemi lety jsem se tu již potápěl, to tu však nebylo pro potápěče ani pro turisty žádné zázemí, dnes tu stojí parádní resort s perfektním servisem pro potápěče. Potápění tady bylo naprosto famózní, pod vodou tu bylo o dost živěji než na Malenge a druhová pestrost byla až neuvěřitelná. Dá se tu totiž potápět jak na korálových útesech, tak na blátě (mud diving). Díky tomu jsme zde viděli několik druhů, které jsme předtím nikde nepotkali, například ghost pipefish, několik druhů listovek, strašky i mořské koníky. Tři dny na Una Una ale byly málo a tak se sem někdy v budoucnosti asi budeme muset vypravit ještě jednou, lokalit na kterých jsme nebyli je tu totiž ještě spousta.
Čtrnáct dní na ostrovech uplynulo jak voda a my se museli vydat na cestu zpět. I ta proběhla bez jakýchkoliv větších problémů a je až k neuvěření, že jsme s našimi poněkud většími a těžšími příručními zavazadly na všech letech prošli aniž bysme museli zaplatit něco navíc. Prostě v tomto máme štěstí a doufám, že se nás bude držet i na příštích výpravách.
Fotografie z podvody najdete v galerii zde.
