Miltitz 12.7.2015

V neděli jsme se vydali potápět do Německa, cílem byl lom Miltitz, ze kterého hlásili pěknou viditelnost, navíc jsem se tu ještě nepotápěl, takže o důvod víc se sem vydat.

Provozovatelé jsou na místě, voda vypadá slušně, při hladině se prohánějí tostolobici, takže hurá do vody. První ponor směřujeme na hloubku, nacházíme nějaké drobné pozůstatky po těžbě a nakonec dorazíme i k potopené jachtě. Od ní začínáme vystupovat výš. Vplouváme i do dříve zakázané zátoky, u vstupu do ní Milda zahlédl štiku. V zátoce je pěkný zatopený les a to docela hustý. Pokračujeme směrem ke schodům a cestou narazíme na žulovou plošinu s uměním. Každoročně se tu totiž konají umělecká sympozia a část uměleckých děl se schválně potápí do lomu, celkem zajímavé.

Mezi ponory roztápíme gril, abychom si dali nějaký dobrý gábl. Zároveň si povídáme s Němci a zjišťujeme od nich, že v zátoce se zatopeným lesem by měl být sumec, cíl pro druhý ponor je tedy jasný.

Přes umění míříme do zátoky, nejprve narážím na několik tolstolobiků, pak začínáme prohledávat les, po chvíli se sice s Mildou navzájem ztratíme, ale oba pokračujeme v hledání. Prolézám každé zákoutí a po víc než půl hodině hledání jsem úspěšný, sumec je přímo přede mnou. Bohužel je ale blbě natočený, takže mu nemůžu vyfotit hlavu, ale stejně jsem rád, že jsem ho našel. U schodů se potkávám s Mildou, takže z vody lezeme podle pravidel dohromady. ;o)

Když pak ukazuju fotky sumce provozovatelům lomu, dozvídám se, že jsem letos první, kdo sumce viděl.