Maledivy 2025

Ani v roce 2025 jsme nevynechali návštěvu Malediv, tentokrát jsme se sem vydali dokonce na dvě výpravy. První výprava byla „rodinná“, takže se jí zúčastnilo nejen několik dětí, ale i několik prarodičů, prostě mix osob od necelých dvou let až po osmdesát. Maledivy jsou totiž vhodné pro návštěvníky v jakémkoliv věku. I tentokrát jsme jako cíl našich výprav zvolili domorodý ostrov Dhangethi na jihu Ari Atollu. I tentokrát jsme využili bydlení a stravování přímo v dive centru, které se nám v minulém roce osvědčilo.

I tentokrát jsme na Maledivy letěli přes Dubaj s leteckou společností Emirates a tudíž jsme se konečně zase prolétli ikonickým Airbusem A380, který se po dlouhé covidové pauze zase vrátil na linku do Prahy. 1. března se nás tedy v Praze na letišti sešlo 11 dospělých a 5 dětí a vyrazili jsme na cestu, ta probíhala naprosto bez problémů a i nejmenší člen výpravy, ani ne dvouletý Vojtíšek, ji bez problému zvládl a dokonce si ji i užíval. Všichni jsme čekali, že při nočním čekání na přestup v Dubaji bude unavený a spát, ale opak byl pravdou, běhal po celém letišti a vše musel důkladně prozkoumat. Maledivy nás ale přivítaly svoji nevlídnou tváří, hodně foukalo a naše speedboat na Dhangethi byla zrušená. Vlny byly opravdu velké a dvě lodě se ten den dokonce potopily. Nezbývalo nám tedy než zůstat přes noc v Male, respektive Hulhumale, a doufat, že se počasí do druhého dne umoudří. Během hodiny se nám podařilo zajistit hotel a po dlouhé cestě si šla většina z nás odpočinout ještě před večeří. Po té jsme pak šli alespoň s dětmi smočit nohy do moře, pro ně to byl většinou první kontakt s oceánem. Druhý den ráno se naštěstí počasí umoudřilo a my jsme mohli rychlou lodí vyrazit na dvouhodinovou cestu. Obávali jsme se, že moře bude ještě hodně rozvlněné a na lodi to bude házet, ale opak byl pravdou. Hladina moře byla jak rybník a tak cesta byla velmi příjemná.

V přístavu na Dhangethi už nás čekali a vřele nás vítali, zavazadla jsme naložili na připravené elektrické tříkolky (auta na ostrově až na pár výjimek prakticky nejsou) o odvezli na ubytování. My jsme těch pár set metrů zvládli pěšky a cestou si prohlédli místní „pařížskou třídu“. Hned po příchodu na ubytování nás čekal welcome drink a také oběd. Stejně jako loni musím stravování velmi pochválit. Jídlo bylo výborné, vždy byl výběr z několika hlavních jídel, nechyběla ani polévka a skvělé deserty a také dostatek ovoce. Pokoje jsou jako všechno na Maledivách trošku menší, ale naprosto dostačující a hlavně čisté s každodenním úklidem. Každý pokoj má samostatnou koupelnu s wc a klimatizací, vlastně nic jiného tu člověk nepotřebuje, všechny zajímavé věci a zážitky se totiž odehrávají venku a ne na pokoji. ;-)

První dny jsme věnovali aklimatizování, chodili jsme se koupat na pláž, ochutnávali nealkoholické drinky v plážovém baru a vyrazili jsme také lodí na plavbu kolem ostrova při západu slunce, jejímž cílem bylo pozorování delfínů. Nejdříve jsme neměli štěstí a nikde ani ploutev, ale nakonec se to otočilo a kousek od lodi se nám ukázalo několik delfínů dokonce i s mládětem. Závodili u přídě s lodí a vyskakovali z vody při zapadajícím sluníčku, krásný zážitek. Několikrát jsme se také vydali na krmení rejnoků, které zde po západu slunce dělá prakticky každá restaurace. Rejnoci připlují až ke břehu a dají se krmit prakticky z ruky!

Samozřejmě jsme se i potápěli, navštívili jsme ty nejhezčí lokality na jižním Ari Atollu, včetně několika vraků. Viděli jsme několik druhů žraloků (černoploutvé, bělocípé, šedé, chůvičky a dokonce i kytaráka). Malí černoploutváci se opět rozplavávali v laguně přímo u pláže. Na největšího ze žraloků (velrybáka) jsme měli také štěstí, sice skoro až na konci pobytu, ale kousek od ostrova Maamigili jsme ho po několika desítkách minut hledání našli. Měli jsme štěstí i na to, že tu nebylo moc dalších lodí, které zde s turisty tyto nádherné žraloky pravidelně hledají, běžně jich tu bývá i několik desítek a ve vodě to pak je jak na Václaváku.

Vyrazili jsme také na celodenní výlet rychlolodí na vedlejší Vaavu Atoll, kam cesta trvá necelé dvě hodiny. Zdejší hlavní „atrakcí“ je šnorchlování se žraloky rezavými (nurse shark), kteří jsou sem lákání na krmení ve formě zbytků ryb. Během chvilinky jich je okolo lodi asi deset kusů a nejsou to už žádní prcci, většinou mají okolo 1,5 metru, ale pro člověka nejsou nijak nebezpeční. Takže nasadit masku a šnorchl a hurá mezi ně. Samozřejmě, že většina lidí měla trošku obavy skočit mezi žraloky, ale většina se nakonec odvážila a byl to fakt úžasný zážitek. Žraloci plavou všude okolo vás a to dokonce tak blízko, ža aniž byste se jich chtěli dotknout, tak se občas oni dotknou vás. Prostě jak plavou okolo, tak se o vás otřou, což je opravdu jedinečný zážitek. Poté jsme zajeli na jeden sandbank (písečný ostrov), kde jsme si dali oběd a trošku se vykoupali a nakonec jsme ještě zajeli k vraku staré rybářské lodi, který částečně kouká z vody, kde jsme si ještě zašnorchlovali.

Poslední večer jsme si zpestřili večeří formou barbecue na blízkém sandbank. Lodí sem přivezli nejen nás, ale také gril, jídlo a pití. Zatímco my jsme si ještě užívali koupání a focení, tak personál rozpálil gril a připravil nám na něm skvělou večeři. Nemohl chybět ani velrybí žralok z písku, jejich stavění je tady při podobných příležitostech naprosto běžné. Zajímavé je sledovat, jak už to mají místní nacvičené a za několik desítek minut mají žraloka hotového a to tak, že vypadá fakt hodně realisticky.

Prvních 14 dní uteklo jak voda, vydali jsme se tedy rychlou lodí zpět na letiště do Hulhumale. Jelikož do odletu s Emirates bylo ještě dost času, tak jsme se s částí lidí vydali trajektem na prohlídku sousedního hlavního města Male. Loď z letiště sem jede asi 10 minut, koukli jsme se tedy na hlavní náměstí, k památníku, do parku, k prezidentskému paláci a k velké mešitě. Pak ještě večeře v jedné z místních restaurací a hurá zpátky lodí na letiště. A zde se se skupinkou loučím, já tu totiž ještě „chvilku“ zůstávám. Skupinka dorazila druhý den v pořádku do Prahy, kde si doslova podala kliku od letadla s další skupinkou, která vyrazila z Prahy směrem na Maledivy. A vlastně nejen z Prahy, protože moravská část skupiny vyrazila přibližně ve stejnou dobu z Vídně. Dvě noci jsem tedy strávil v Hulhumale a poté jsem si ráno vyzvedl na letišti novou skupinku, která dorazila dvěma různými lety v rozmezí necelých dvou hodin.

Druhou skupinu, která měla celkem 24 účastníků, už Maledivy přivítaly svoji vlídnou tváří, tedy krásné slunečné počasí a prakticky žádný vítr. Hned po příletu jsme tedy mohli nastoupit na rychloloď, což znamená z letištní haly přejít jenom silnici a už jste na molu, kam už přijíždějí lodě z dalších ostrovů a resortů. Na oběd už jsme tedy byli na Dhangethi. Tak velká skupina už se nevejde na dive centrum a tak, stejně jako loni, část lidí bydlela na jiném ubytování hned za rohem. Všechna jídla se ale servírují přímo na divecentru.

Hned další den jsme začali potápět, ti nejpilnější udělali na jižním Ari Atollu celkem 20 ponorů a další 3 pak ještě u Hulhumale. Opět jsme navštívili všechny zdejší vraky, na kterých jsme potkali spousty žraloků, kapitánský můstek obývalo hned několik žraloků rezavých (nurse shark), kteří zde odpočívali a nechali nás k sobě přiblížit na pár centimetrů. Tentokrát jsme měli štěstí na velrybího žraloka i přímo při ponoru a to opět u ostrova Maamigili. Menší štěstí jsme již měli na manty, kdy jsme při ponoru potkali pouze jednu, ale při šnorchlování jich bylo o něco víc. Hned dvakrát jsme vyrazili i na čistící stanici, kde jsme manty v minulých letech potkávali pravidelně, ale tentokrát nic. Nejspíše to bude asi tím, že zdejší stolové korály postihlo bělení a jsou prakticky všechny mrtvé, tím pádem se manty nejspíše přesunuli na jinou lokalitu. Potkali jsme zde ale nádhernou sibu, která zde s lehkostí visela v poměrně silném proudu, se kterým jsme my docela bojovali. Pod vodou jsme toho ale viděli opravdu hodně, kromě žraloků také velké rejnoky, tuňáky, kranase, spousty murén, chobotnice, karety, malé rybky i velká hejna ryb. Hlavně na lokalitě Kuda Rah Thila to byla opět doslova rybí polévka. Dali jsme i dva noční ponory, tady jsme potkali například několik velkých stonefish, které lezly jedna přes druhou, velkou karetu nebo hejno malých rybiček, které naše podvodní světla tak přitahovala, že do nás rybky narážely. Nejvíce o tom určitě vypoví podvodní fotografie, které si můžete prohlédnout zde.

I s touto skupinkou jsme se samozřejmě několikrát vydali na krmení rejnoků, nealko drinky v plážových barech, koupání a houpání se na půlměsících na místní bikiny beach. Zažili jsme zde také jednou výjimečnou událost a to, že naše dive centrum spouštělo na vodu jejich novou velkou loď. Této události přihlížela a pomáhala snad polovina ostrova. Pro nás je skoro nepředstavitelné, jakým způsobem loď na vodu dostávají. V Evropě by k tomu byl potřeba velký jeřáb, nebo spíše dva, velký náklaďák s návěsem a spoustu dalších věcí. Tady musel stačit jeden starý bagr, několik klád, pár ocelových lan a spousty šikovných rukou. Trvalo to sice několik hodin, ale na druhý pokus se loď podařilo na moře spustit. Pro nás jako sledující to byl opravdu jedinečný zážitek.

Po deseti dnech na Dhangethi jsme se na poslední dvě noci přesunuli na ostrov Hulhumale, na potápění s velkými žraloky. Rychloloď z Dhangethi nás vyložila u letištního mola, kde si nás hned vyzvedla nová velká loď divecentra. Po krátkém briefingu jak se k těmto velkým žralokům pod vodou chovat a přípravě návnad v podobě rybích koster a velkých tuňáčích hlav jsme naskákali do vody. Někteří měli zpočátku trošku obavy nebo i strach, jelikož tihle velcí žraloci jsou trošku jiná liga, ale všichni to úspěšně zvládli. Ve dvou dnech jsme zde udělali celkem tři ponory. Tentokrát jsme na velké žraloky měli větší štěstí než při minulé návštěvě, na každém ponoru jsme měli 3-4 žraloky tygří, 2-3 žraloky býčí, několik žraloků srpoploutvých a spoustu žraloků krátkoploutvých, ale také rejnoky a siby. Je to fakt neskutečný zážitek, když okolo vás majestátně proplouvá víc jak třímetrový tygr, který si v tlamě nese celou hlavu tuňáka, vy se pak otočíte a za vámi proplouvají dva jen o něco málo menší býčí žraloci doprovázení několika žraloky citronovými, no a když se kouknete nad sebe, tak tam se prohání spinner sharci. Není moc míst na světě, kde během jednoho ponoru uvidíte tolik druhů žraloků a z takové blízkosti. Navíc jsme měli štěstí i na to, že jsme se zde potápěli s místní potápěčskou legendou s Manikem, který tuto lokalitu před lety objevil.

Před cestou zpět domů jsme si ještě udělali prohlídku Male a pak už jsme s Emirates před Dubaj vyrazili do Prahy. I tentokrát cesta zpět proběhla bez jakýchkoliv zádrhelů. Na Maledivách jsem tedy tentokrát s dvěma skupinkami strávil celý březen. Obě skupinky byly suprové a už teď se těším, až se společně potkáme na dalších výpravách, které již plánujeme. No a na Maledivy samozřejmě vyrazíme i v příštím roce, tentokrát na podzim. Tak příští rok opět na Maledivách. ;-)

Podvodní fotografie si můžete prohlédnout ve fotogalerii zde.