Maledivy 2024
Na Maledivy jsme se vypravili poprvé v roce 2023 a nejen potápění nás zde zaujalo natolik, že jsme se sem v roce 2024 opět vydali. Neodradila nás dokonce ani absence a totální zákaz alkoholu na domorodých ostrovech. Ta pohoda a klid co tu vládne je totiž naprosto úžasná. Pro pobyt jsme opět zvolili domorodý ostrov Dhangethi na jihu Ari Atollu. Na místní poměry „velký“ ostrov nám přijde spíše malinkatý, zvládnete ho obejít skoro za půl hodiny a žije na něm zhruba 800 obyvatel. Oproti minulému roku jsme změnili ubytování, jelikož na tom původním jsme nebyli moc spokojení, což se ukázalo jako dobrá volba. Více o tom dále v reportu.
Tentokrát se nás dala dohromady skupinka 20 osob, 13 potápěčů a 7 nepotápěčů. Pro dopravu jsme tentokrát zvolili Emirates, jelikož měli nejlepší spojení a cenu. V sobotu 6. dubna jsme se tedy vydali z Prahy přes Dubaj do Male, užívali jsme si komfort a pohostinnost na palubách Boeingů 777 a to dokonce o něco déle, než bylo plánováno. Když jsme se přibližovali k Male, tak zde totiž zuřila bouřka s prudkým deštěm, takže jsme skoro hodinu kroužili nad letištěm, než jsme dostali povolení k přistání. Podobně na tom bylo i několik dalších letadel a tak se po přistání v hale a při čekání na kufry vytvořila celkem velká zácpa. Nám v 11 hodin odjížděla speed boat na ostrov a už to moc nevypadalo, že bychom ji stihli. Nakonec na nás loď skoro půl hodiny počkala a tak jsme nemuseli do odpoledne čekat na další. Na moři to po bouřce celkem házelo, ale jelikož tu nebyl pan Rumousek, tak nikdo nevybíral příplatky za houpání :-D
V přístavu na Dhangethi už nás čekali z dive centra, naložili naše zavazadla a rozvezli je na dvě místa, kde byla naše skupina ubytována. Jedna část přímo na dive centru a druhá v jiném soukromém ubytování hned za rohem. Stravování jsme pak měli všichni společné na dajvku. No a když už zmiňuji jídlo, tak musím velmi pochválit! Jídlo zde bylo naprosto skvělé, s loňským rokem se to nedá srovnat. Vždy bylo na výběr zhruba ze tří jídel, nechyběla polévka, velmi často byly čerstvé ryby, dostatek ovoce a vždy byl i desert. No a hlavně to nebylo tak strašně pálivé jako na loňském ubytování, takže fakt paráda. Pokoje na ubytování tu byly trošku skromnější, hlavně co se týče rozměrů a světlosti místností, ale postele byly pohodlné, každý pokoj měl samostatnou koupelnu s wc, klimatizaci a hlavně tu denně uklízeli. A jelikož tady člověk chodí na pokoj prakticky jen spát, protože vše zajímavé se děje venku a ne na pokoji, tak je to vlastně úplně dostačující. ;-)
Druhý den jsme už vyrazili potápět, jen co jsme vyrazili lodí z přístavu, tak jsme po pár minutách plavby narazili na velrybího žraloka! Bylo to takové mláďátko 3 až 4 metry dlouhé, ale dopřálo nám několik minut s ním šnorchlovat. Hned na začátek parádní zážitek! Letos jsme ale moc štěstí na velrybáky neměli, i když jsme je několikrát hledali dlouhé hodiny, tak jsme ho potkali už jen jednou. To už nebylo žádné miminko, ale pořádný dospělák, bylo u toho i několik dalších lodí a tak to ve vodě vypadalo trošku jako na Václaváku, ale někteří z nás se k němu dostali velmi blízko. Na manty jsme tentokrát měli štěstí hlavně při šnorchlování, kdy se kolem nás prohnalo snad deset mant a to opravdu velmi blízko. Na čistících stanicích jsme však letos manty nepotkali.
Rozhodně to však neznamená, že by pod vodou nebylo na co se dívat, ba naopak. Na žraloky jsme měli celkem štěstí, při ponorech na vraky jsme potkali spoustu nurse sharků, kteří odpočívali na kapitánském můstku, v kajutách nebo na galeriích. Ti nás k sobě nechali přiblížit doslova na dotek. Dále jsme pak viděli žraloky černoploutvé, bělocípé, stříbrnocípé a šedé. Malí černoploutváci se opět rozplavávali v laguně přímo u pláže a krásně je tak mohli pozorovat i nepotápěči, když se jim skoro motali mezi nohama. Obrovským potápěčským zážitkem pak bylo setkání s olihněmi, ty se zde totiž přímo před námi pářily a následně kladly vajíčka pod korály. Hodněkrát jsme také viděli velká hejna ryb, zvláště na lokalitě Kuda Rah Thila, kde je to doslova rybí polívka a kam jsme tedy vyrazili hned několikrát. Pestrost podmořského života je znát z pořízených fotografií, které si můžete prohlédnou zde.
Večer jsme na ostrově několikrát zavítali na krmení rejnoků, které zde probíhá na několika místech. Chvíli po setmění personál restaurací přinese zbytky ryb, které házejí do malé hloubky kam přijedou velcí rejnoci, někdy i deset a více kusů. No a ti se pak dají prakticky krmit z ruky. Můžete se mezi nimi bez problému pohybovat v mělké vodě a užívat si jejich doteků. Je to i ideální šance jak si je nafotit či natočit z bezprostřední blízkosti. No a pokud je nechcete mít přímo na dotek, tak je můžete pěkně sledovat z restauračního křesílka s drinkem v ruce. I když všechny nápoje jsou zásadně nealkoholické, tak díky čerstvému ovoci jsou vynikající a večery zde jsou příjemné. No a kdo se nebál, tak si mohl zažvýkat betelový ořech s troškou vápna, že jo Petře a Hynku :-D
Nově jsme tentokrát netrávili celý pobyt na Dhangethi, ale po deseti dnech zde jsme se přesunuli na dvě noci na ostrov Hulhumale, kde se potápí s velkými parybami. My jsme zde dali celkem tři ponory a byla to naprostá paráda. Díky vnadění je to sice trošku taková zoologická, ale zážitek je to úžasný. Naši průvodci s sebou měli tuňáčí kostry, kůže a velké hlavy, na které se sem sjíždí spousta velkých paryb. Už z hladiny jsou vidět desítky velkých rejnoků, kteří jsou doslova všude, těm se prostě nejde vyhnout a několikrát od nich každý dostal „nafackováno“ když mu přejeli přes hlavu nebo záda. Je to ale naprosto v pohodě a nám ani rejnokům se při tom nic nestane. O něco hlouběji pak okolo nás plavalo spoustu spinner sharků (žralok krátkoploutvý), těch tu také byly desítky, u dna se prohánělo několik lemon sharků (žralok srpoploutvý). Najednou se pod vodou rozeznělo klepání jednoho z guidů, což značí, že se blíží něco velkého, Rozhlédnu se okolo a najednou ho vidím! Můj první tiger shark (žralok tygří) pomalu spanile okolo nás proplul, vzal si do tlamy jednu obří hlavu tuňáka a zmizel. Nezapomenutelný zážitek!!! Při dalších ponorech zde jsme ještě viděli bull sharky (žralok bělavý), což jsou také pěkní macci. Když jsme mezi ponory odpočívali na lodi, tak se zde dokonce ukázal i kladivoun, my jsme ho bohužel neviděli a tak je o důvod víc se sem příští rok vrátit. I tak jsme během této výpravy viděli 10 různých druhů žraloků, což je na jednu výpravu víc než pěkné číslo.
Poslední den jsme kromě sušení a balení využili také k prohlídce hlavního města Male. Koukli jsme se na rybí trh, hlavní náměstí, prezidentský palác a hlavní mešitu a zakončili naší výpravu výborným obědem v restauraci s výhledem na letiště a most spojující ostrovy Male a Hulhumale.
Cesta zpět s Emirates byla tentokrát trošku dobrodružnější. Letiště v Dubaji se totiž díky přívalovým dešťům ocitlo pod vodou a nějakou dobu tedy vůbec nepřijímalo tranzitní pasažéry. U našeho letu to bylo už trošku sporné, jelikož byl plánován v čase, kdy už se letiště mělo opět plně otevřít, přesto nás z Malediv nechtěli odbavit a chtěli nás ještě nechat několik dní v Male, jak dlouho nikdo nevěděl. Jenže co v Male? Tam se toho moc dělat nedá. Nakonec jsme se domluvili, že nás odbaví alespoň do Dubaje a v Dubaji se pak budeme muset znovu odbavit na let do Prahy, ale nedokázali nám říct, zda nás na něj vezmou. Nakonec vše proběhlo bez vážnějších komplikací, v Dubaji jsme si vyzvedli odbavené kufry, vyšli z letišti a zase se do něj hned vrátili a šli se odbavit. Jako skupinu 20 osob nás na let vzali a my jsme tedy naší výpravu dokončili dle plánu.
Musím říct, že i přes to, že se většina účastníků mezi sebou před touto výpravou neznala, tak zde vznikla super parta! Vzniklo zde několik nových přátelství a asi všichni si i z této výpravy odvezli spoustu skvělých zážitků. Za to vám všem patří obrovský dík a jsem moc rád, že se budeme vídat i nadále. Velký dík patří také Jeho Excelenci Jaromíru Kalčicovi, Honorárnímu konzulovi Maledivské republiky v České republice, který opět převzal nad naší výpravou záštitu.
Tak příští rok v březnu opět na Maledivách. ;-)
