Maledivy 2023

Vydat se na Maledivy bylo mým snem už někdy od střední školy, ještě dávno před tím, než jsem začal potápět. I když jsem se za těch víc jak 20 let už potápěl v různých částech světa, na Maledivy jsem se poprvé vydal až nyní. Souhrou mnoha okolností, které by asi vydaly na samostatný článek, možná i film, jsem v minulém roce získal dobrý kontakt na Maledivy a pak už naplánování této výpravy netrvalo moc dlouho. Většina českých potápěčů mířících na Maledivy si pro potápění volí safari lodě, my jsme však zvolili pobyt na domorodém ostrově Dhangethi, který je od hlavního města Male vzdálen 90 kilometrů, což jsou necelé dvě hodiny plavby rychlou lodí. Pobyt na domorodém ostrově a potápění zde je totiž výrazně levnější než safari lodě, a tak jsme zhruba za stejné peníze byli na Maledivách 14 dní, místo jednoho týdnu na lodi.

První únorovou sobotu se tedy na pražském letišti sešla zatím největší skupina, co jsem kdy organizoval. Na Maledivy nás totiž vyrazilo tentokrát celkem 22 lidí, 16 potápěčů a 6 nepotápěček, protože tento malebný ostrov nabízí i krásné pláže pro koupání a šnorchlování, navíc je na něm jen velmi málo turistů. Záštitu nad naší výpravou převzal osobně Honorární konzul Maledivské republiky v České republice Jeho Excelence Jaromír Kalčic, za což mu patří obrovský dík. Let jsme tentokrát vybrali s Turkish Airlines s přestupem v Istanbulu, který vycházel finančně a časově nejlépe. Z Istanbulu do Male jsme letěli velkým Airbusem A330, který nebyl naštěstí úplně plný, a tak se i většina účastníků mohla roztáhnout na více sedaček, moji těhotné manželce dokonce letušky dali celou prostřední čtyřsedačku, aby pro ní let byl co nejpohodlnější. Obecně musím servis Turkish Airlines v letadlech pochválit a vypadá to, že jejich služeb budeme v budoucnu využívat čím dál tím více. Po necelých osmi hodinách letu z Turecka se už pod námi začaly objevovat atoly a malé ostrůvky, které byly na mořské hladině rozesety jako rozsypané perly.

Po přistání jsme měli v Male několik hodin času, než nám jela speed boat do našeho cíle, a tak jsme zavazadla odložili do úschovny a vyrazili na prohlídku hlavního města. Do něj jsme se přepravili lodí, jelikož letiště se nachází na sousedním ostrově Hulhumale. Kromě oběda v místní restauraci, kde ti odvážnější z nás ochutnali i betelový ořech, jsme si prohlédli velkou mešitu, prezidentský palác, náměstí, park a několik dalších zajímavostí. Pak zpět na letiště, vyzvednout zavazadla a po krátkém čekání na opožděnou loď jsme již zamířili směrem na jihozápad na ostrov Dhangethi, který je součástí Ari atollu. Po necelých dvou hodinách plavby jsme tam byli, bagáž nám z přístavu na resort odvezli na malém náklaďáčku a my jsme šli k hotelu po svých, je to asi 300 metrů. Ono totiž na tomto ostrůvku je to všude kousek. Rozměry ostrova jsou „jen“ 925 x 350 metrů, což je na Maledivy vlastně velký ostrov. :-)

Na místo jsme sice dorazili až v noci za tmy, ale i tak na nás hned dýchla jedinečná atmosféra tohoto malého ráje. A hned nás tu čekalo i jedno velké překvapení, svítící (fosforeskující) plankton, kterého bylo na pláži opravdu velké množství a k jeho „rozsvícení“ stačil jakýkoliv pohyb na rozhraní vody a korálového písku. Tento jev je k vidění jen několikrát do roka a my jsme při našem pobytu měli to štěstí, že jsme ho měli hned několik dní. Jediná nevýhoda tohoto jevu je, že se strašně špatně fotí, ale zážitek to byl obrovský. Ubytováni jsme byli prakticky v úplně novém resortu Atoll residence, prakticky hned u moře. Některé věci jako wellness ještě nebyly dodělány, což by ani tak nevadilo, ale bohužel zde nebyl dobrý servis (úklid, výměna ložního prádla, doplňování nápojů…), i proto jsme se rozhodli pro příští výpravy využívat jiné ubytování.

Druhý den jsme vyřešili nezbytné „papírování“ na dive centru a odpoledne jsme již vyrazili na první „zkušební“ ponor. Dive centrum má velkou prostornou loď, na kterou se vejde až 20 potápěčů, kteří se při cestě na lokality nebo mezi ponory můžou třeba opalovat na střeše, která slouží jako sun deck. Servis od dive centra byl naprosto skvělý, celou dobu se kompletně starali i o naše potápěčské vybavení, takže my jsme na loď vždy přicházeli pouze s foto a video technikou, posádka se postarala o to, aby na lodi bylo vždy dost potápěčských lahví a pravidelně myli naše vybavení, které na nás vždy čekalo v bedýnkách přímo na lodi. I servis pod vodou byl perfektní, o naší skupinu 16 potápěčů se starali hned tři guidi, kteří ochotně hledali a ukazovali podmořské živočichy.

No a pod vodou se opravdu bylo na co dívat. Prakticky na každém ponoru jsme potkávali žraloky bělocípé, velmi často jsme také vídali žraloky černoploutvé, ti se dokonce pohybovali v malé hloubce hned u břehu a byli tedy vidět i při šnorchlování a dokonce i když člověk jenom stál po kolena ve vodě. Hlavně na vracích, které jsou tu hned dva, jsme pak potkávali žraloky rezavé (nurse shark) a někteří šťastlivci zde zahlédli i žraloka kytarového. Několikrát jsme viděli i žraloky šedé a stříbrocípé. Zlatým hřebem co se týče žraloků však bylo setkání s velrybími žraloky, ty jsme při jednom ponoru potkali dokonce hned dva na jednom místě. Žraloci se zrovna „pásli“ na planktonu, takže viditelnost v tomto místě nebyla úplně ideální, ale i tak se mi povedla jedna fotka, kde jsou vidět oba jedinci. Úžasné setkání s tímto majestátním tvorem, který může dorůstat až 18 metrů!!! My jsme zde potkali jedince, kteří měli okolo 8 metrů délky, což je u nich taková normální velikost. Dalším vrcholem naší výpravy bylo potápění s mantami. Na čistící stanice (manta pointy) jsme vyrazili hned dvakrát a pokaždé jsme měli štěstí a viděli hned několik mant, z nichž jedna byla dokonce těhotná. Při druhé návštěvě mně navíc lehce praskla hadice od manometru a tak jsem celý ponor celkem výrazně bublal, což se té těhotné mantě evidentně líbilo a neustále nade mě najížděla a nechala se unikajícími bublinami masírovat. Takto s námi strávila prakticky celý hodinový ponor. Chvíli jsem si dokonce myslel, že přímo před námi porodí, ale to se nakonec nestalo, i když se jí kloaka několikrát otevírala. Tohle byl prostě nezapomenutelný zážitek!!!

Pod vodou byla k vidění samozřejmě i spousta dalších živočichů. Z dalších velkých ryb, respektive paryb, jsme velmi často potkávali velké rejnoky a siby. Nouze nebyla ani o karety pravé, z hlavonožců jsme hodně vídali chobotnice, z korýšů pak strašky, krevety a kraby a nechyběli ani mí oblíbení nahožábří. No a samozřejmě pak obrovské množství různých menších ryb, z nichž za extra zmínku určitě stojí obrovská hejna chňapalů modropruhých na lokalitě Kuda Rah Thila, která je i hojně vyhledávanou zastávkou safari lodí. Nemohli jsme vynechat ani noční ponory, ty jsme udělali sice jen dva, ale také stály za to. Ještě nikdy předtím jsem neviděl hned tři stone fish na jednom místě, jak přes sebe různě lezou. Vyjmenovat všechny živočichy, které jsme zde potkali, by vydalo na středně velký atlas, ty nejzajímavější si ale můžete prohlédnout na fotografiích zde.

Nenudili se zde ale ani nepotápěči, tedy abych byl přesný tak nepotápěčky. Kromě toho, že si užívali nádherné pláže s bílým korálovým pískem, na kterých bylo jen několik málo dalších turistů a kde mohli dosytosti šnorchlovat za přítomnosti malých žraloků černoploutvých, tak vyrazili i na několik šnorchlovacích výletů lodí. Na nich viděli dokonce i manty, včetně té jedné těhotné. Ale potkali i karety, murény a spousty různobarevných ryb. Prostě i pro nepotápěče měla tahle výprava smysl a pěkně si ji užili.

Snad jedinou nevýhodou zde je nedostupnost alkoholu. Na domorodých ostrovech totiž platí nejen zákaz prodeje alkoholu, ale i zákaz konzumace, alkohol si sem tedy nemůžete ani přivézt. Řešením v minulosti byly takzvané „alko lodě“, tedy loď, která přijela k ostrovu, zakotvila na volné vodě a na malých člunech na ně přepravili turisty, kteří si zde mohli dát nějaký ten alkoholický drink, jelikož zákaz se vztahuje pouze na pevninu a ne na moře. Tyto lodě však maledivská vláda několik dní před naší cestou zakázala, a tak jsme opravdu na místě neměli žádný alkohol, tedy takový poloviční suchý únor. :-) I díky tomu jsme zjistili, že existuje spoustu dobrých nealkoholických koktejlů a milkšejků, na které jsme rádi večer vyráželi do okolních barů a restaurací.

Dva týdny v tomto pozemském ráji utekly jako voda, i potápěčsky to bylo velmi „plodné“ a ti nejaktivnější potápěči dali během 10 potápěčských dnů 24 ponorů. Cesta zpátky na letiště rychlou lodí byla díky vlnám trošku skákavá, což některým cestujícím nedělalo úplně dobře, ale všichni jsme se v pořádku dostali na letiště. Až na malé zpoždění na odletu z Male byl i zpáteční let bezproblémový a díky tomu, že opět nebyl úplně plný, tak jsme si mohli dopřát více pohodlí. V Istanbulu jsme měli dlouhé čekání (přes noc) na návazný let do Prahy, takže jsme si objednali hotel kousek od letiště, kde jsme příjemně zrelaxovali a na chvíli se i vyspali. Moc děkuji všem účastníkům za vytvoření prima party a jsem si jistý, že si každý z této výpravy odvezl spoustu nových zážitků, na které bude ještě dlouho vzpomínat.

Na Maledivách se nám zalíbilo natolik, že jsme se prakticky hned na místě domluvili, že se sem příští rok opět vydáme. Uděláme drobnou změnu v ubytování a budeme bydlet přímo na dive centru, dvoulůžkové pokoje jsou zde sice trošku skromnější, ale na to jsme jako potápěči celkem zvyklí a jde nám hlavně o ty zážitky pod vodou a nelpíme tolik na luxusu při ubytování. I díky tomu však vyjde výprava levněji než ta předchozí a to dokonce i po tom, co do ní přidáme i poměrně drahé ponory na velké žraloky u Male. Podrobnosti o této výpravě, nad kterou opět převzal záštitu Honorární konzul Maledivské republiky v České republice Jeho Excelence Jaromír Kalčic, si můžete přečíst zde.

Tak příští rok v dubnu opět na Maledivách. ;-)