Kulkwitzsee 5.-6.7.2013

Letošní červencové svátky nevyšly úplně nejlépe a tak byl víkend prodloužený jen o jeden den. Rozhodli jsme se tedy vyrazit někam relativně blízko, volba padla na Kulkwitzsee, které je vyhlášené dobrou viditelností a my jsme na něm zatím nebyli.

Vyrazili jsme tedy v pátek ráno a okolo poledního jsme byli na místě, zaparkovali jsme karavan, kolegové rozbalili stan, na místní bázi jsme zjistili co kde je ve vodě a pak už hurá do vody. Celkem nás sem vyrazilo 8 účastníků, z nichž bylo 5 potápěčů.

První ponor jsme nasměrovali na výcviková plata. No plato je možná slabé slovo... Mají tu vybudovanou věž, která začíná ve 23 metrech a končí 3 metry pod hladinou, no a na ní jsou vybudována plata v různých hloubkách, je to fakt pořádná konstrukce, na fotkách můžete vidět zmenšené modely. Konstrukce je pak z části potažená sítí, aby potápěči neproplouvali skrz a bublinami nevířili sediment usazený na platech. No a tahle síť se zjevně stala osudnou i jedné potápějící se kachně, která se skrz ní už ven nedostala...

No a na platech se také držely ryby. Velké štiky a přímo obří okouni, větší jsem fakt nikdy neviděl. A velkých ryb tu bylo opravdu hodně, teď už vím, kam ryby jezdí na důchod ;o).

Druhý den jsme první ponor naplánovali na vrak lodi ve 22 metrech, který jsme po chvíli našli. Dole však byla viditelnost výrazně horší (okolo 4 metrů) a voda měla jen 5 stupňů, takže se foťáky hned mlžily. Fotky tedy nic moc, ale vrak je to pěkný. Pak jsme ještě znovu zamířili na plata fotit ryby a to se fakt dařilo, okouni i štiky krásně pózovali.

Odpoledne jsme se přesunuli na další stanoviště odkud se smí potápět (na jezeře jsou pouze 3), kde je další věž s platy, důlní vozíky a vrak letadla Piper. Letadlo se nám bohužel nepodařilo najít, jelikož viditelnost dole byla pouze okolo 2 metrů. Vše ostatní jsme ale našli, krom toho jsme potkali několik velkých kaprů a hejna malých rybiček.

No a večer byl v plánu ještě nočák, od něj jsme si slibovali hodně ryb a snad i sumce. Opak však byl pravdou, potkali jsme jen malé okouny a ježdíky, dvě malá štíhlata a ke konci ponoru dva úhoře, z nich jeden byl opravdu "pidi". Nočák nás tedy trošku zklamal, ale jezero Kulkwitzsee nás celkově mile překvapilo.

V neděli jsme chtěli zkusit ponor i na třetím vstupu, zde je to k vodě ale celkem kus cesty a převlíkat se člověk musí na parkovišti, kam pořádně pralo slunce, takže v sucháči by to byl celkem opruz. Rozhodli jsme se tedy vydat se na jinou lokalitu. No ale to již v dalším reportu...