Königshain 26.9.2015

Tak se zase po dvou letech vydáváme do Německa na krásný lom Königshain. Po minulé návštěvě již letos nebyl problém domluvit si s provozovateli termín. A stejně jako před dvěma lety jsme měli lom jen sami pro sebe.

Viditelnost byla velmi slušná, nahoře to odhaduji na nějakých osm metrů, úplně u dna ve třiceti metrech to bylo sice horší, ale nějaké 2-3 metry tam byly také. Nejdříve jsme si prohlédli domek s čerpadlem, které tam stále je, kousek odsud je kabina z nákladního auta a podvozek z důlního vozíku. Pak jsme si to střihli po dně k potopené Javě, napoprvé jsme ji sice minuli, ale později se nám ji trefit povedlo. Koukli jsme se také do druhé těžební jámy, u průplavu do ní jsme narazili na jakýsi katamarán ze dvou van, zajímalo by mě, jestli to někdy plavalo.

Ke konci ponoru jsme pak narazili na štiku, moc se kamarádit nechtěla, to jsme ale ještě netušili, jaký zážitek nás s ní čeká při druhém ponoru.

Hodili jsme něco málo na gril, naplnili žaludky, trošku si odpočinuli, zkusili kouknout do lesa na houby, ale je to stejné jako u nás, sucho a nikde ani prašivka, no a vyrazili jsme na druhý ponor.

Nejdříve jsme nafotili artefakty okolo vstupu do vody a následně zamířili prohlédnout si pořádně druhou jámu. Hned za průplavem je tu kočka z lanového jeřábu, viditelnost zde ale byla jako vždy horší. Z ryb jsme tu potkali jen jednu bělici. Vydali jsme se tedy okolo lomu a najednou se před námi u stěny ukázala štika, chvilku s náma plavala, pak se na moment vzdálila a za chvíli byla zase u nás, pak nám předvedla útok na skupinku okounů, nebyla sice úspěšná, ale pěkné to bylo. No a takhle s náma plavala okolo lomu víc jak půl hodiny, nechala nás k sobě přiblížit doslova na pár centimetrů a klidně by se nechala podrbat i na bradě. No prostě paráda, tomu se říká blízké setkání, osobně to považuji za jeden z mých nejsilnějších zážitků při potápění ve sladké vodě.

Příští rok se na Königshain určitě vypravíme znovu.