Jordánsko 2025 jaro
Na jaře 2025 jsme se do Jordánska vydali celkově již potřetí. Nejen nás sem láká příjemné potápění, milí lidé, krásná příroda, úchvatné památky a mnoho dalšího. Z důvodu izraelsko palestinského konfliktu je i v Jordánsku výrazný úbytek turistů a to i přes to, že tato země je naprosto bezpečná. Pro místní je to samozřejmě velmi špatná zpráva, protože méně turistů = méně peněz. Pro nás to je naopak spíše dobrá zpráva, například v Petře je minimum turistů oproti normálu a některé památky si zde tedy můžete vyfotit prakticky bez lidí.
Ani letos neproběhla žádná změna ve volbě leteckého dopravce, využili jsme tedy opět služeb Turkish Airlines, která jako jediná nabízí možnost road tripu, tedy přílet do Aqaby a odlet zpět domů z Ammánu, tak abychom nemuseli od Mrtvého moře zase přejíždět dolů na jih. Tentokrát se nás dala dohromady skupinka 20 lidí a koncem května jsme z Prahy vyrazili směr Istanbul. Letecká společnost od minulého roku trošku změnila letové řády a tak se v Aqabě přistává ještě za světla, což cestujícím naskýtá krásné pohledy z letadla nejen na Aqabský záliv, ale také na Sinaj, přes kterou se přelétá.
Časnější přílet do Jordánska jsme tedy využili k tomu, že jsme z letiště nejeli objednaným autobusem přímo na ubytování, ale zastavili jsme se nejdříve v centru staré Aqaby, abychom si vyměnili peníze, najedli se a něco si rovnou i nakoupili. Do centra města jsme pak vyráželi každý podvečer po potápění. Je zde mnoho dobrých restaurací a kaváren, kde se dá ochutnávat místní i zahraniční kuchyně. Někteří z nás letos vyzkoušeli i služby místních lazebníků a to nejen na úpravu vlasů a vousů, ale i odstranění chlupů z nosu a uší.
Zažili jsme zde i jednu nevšední událost a to 79. výročí nezávislosti Jordánska. Jordánci, stejně jako ostatní arabské národy, jsou velmi hrdí na svoji zemi a její historii a tak tyto události slaví ve velkém stylu. V ulicích celý den jezdila vyzdobená auta a to nejen civilní, ale dokonce i policejní či vojenská. Je až neuvěřitelné, co všechno na ty auta dokáží nalepit či navěsit. Některá auta měla polepená dokonce i čelní skla a nikdo s tím zde problém neměl, v Evropě by to bylo něco nemyslitelného. Auta samozřejmě stále troubila, pasažéři byli vykloněni z oken, seděli na korbách a někdy dokonce i na střeše. Prostě něco podobného jako když my vyhrajeme mistrovství světa v hokeji :-)
Celkem jsme zde měli 5 potápěčských dnů, každý se dvěma ponory. Čtyři dny jsme potápěli ze břehu, jelikož drtivá většina místních potápěčských lokalit je dostupná přímo z pláže. Asi největší potápěčskou atrakcí zde je vojenské podmořské muzeum, ve kterém je umístěno celkem 21 kusů vojenské techniky. Tuto lokalitu jsme navštívili hned dvakrát, protože během jednoho ponoru si to člověk nedokáže vše pořádně prohlédnout. Koukli jsme se ale i na vrak nákladní lodi Cedar Pride, letadla Herkules i původního tanku. Není to zde samozřejmě jen o vracích, podmořského života je tu také spousta, ale přesto nejvíc si zde na své přijdou pod vodou milovníci železa.
Závěrečný potápěčský den jsme se vydali na ponory lodí. Nejedná se o žádný malý zodiak, ale o pořádnou velkou loď se salonkem, kde se po ponorech podává oběd a s několika slunečními palubami. Lodí se vyráží na lokality, které nejsou dostupné ze břehu. Jako první jsme zamířili na vrak dopravního letadla Lockheed L-1011 TriStar. Ten je velmi fotogenický a byl před potopením upraven tak, aby se dalo bezpečně vplouvat i dovnitř. Asi nejzajímavější je vplout do sání ke třetímu motoru, je to celkem slušný tunel, do kterého se vejde hned několik potápěčů. Na druhý ponor jsme pak zamířili na lokalitu Power Station, kde je krásná stěna, která padá až do hloubky 200 metrů a je šance zde potkat větší ryby. Podvodní fotografie z výpravy si můžete prohlédnout zde.
Ve středu odpoledne jsme se pak již tradičně vydali na třídenní výlet po nejzajímavějších místech Jordánska. První zastávkou bylo Wadi Rum, tedy zastávka je asi slabé slovo, jelikož po asi 4 hodinovém safari na terénních pickupech, kdy jsme si v této „horopoušti“ prohlédli několik skalních mostů a navštívili několik beduínských obydlí, ve kterých nás pohostili místním čajem, jsme zde i přenocovali v jednom z kempů. V něm nám také připravili tradiční beduínskou večeři, maso a zelenina zakopané a pečené v písku a jako prakticky všechno jídlo zde, tak i toto bylo vynikající. Večer jsme si pak zpříjemnili posezením u ohně a vodních dýmek.
Další den brzy ráno hned po snídani jsme pak vyrazili směr Petra. To je místo, které člověk prostě musí navštívit, to je potřeba vidět na vlastní oči, nestačí si o tom přečíst nebo vidět nějaký dokument. Absolutně po právu je toto skalní město zapsáno i na seznamu UNESCO. Měli jsme tento rok perfektního průvodce, který nám srozumitelně vysvětlil historický význam tohoto místa i další jeho zajímavosti. Měli jsme pak dostatek času, abychom si individuálně prohlédli nejen hlavní „atrakci“ Petry - Pokladnici, která se objevila i v kultovním filmu Indiana Jones a poslední křížová výprava. Navíc už je znovu otevřena vyhlídka na skále, takže si pokladnici můžete prohlédnout i z výšky. Zašli jsme se ale kouknout i na amfiteátr, chrám či hrobky králů.
Pozdě odpoledne jsme z Petry vyrazili k Mrtvému moři, kde jsme strávili noc v hotelu, který má přímo u Mrtvého moře hotelovou pláž. Na tu jsme se vydali hned ráno po snídani. A byl to vlastně i náš nejhlubší ponor v životě! Sice jsme neponořili hlavu pod vodu, ale i tak jsme byli v „hloubce“ 398 metrů! No ono se zde vlastně skoro potopit nedá, díky obrovské salinitě jsou tu lidé jak bójky, prostě plují po hladině. K dispozici je zde i místní léčivé bahno, takže každý si dal pořádnou omlazovací kůru. :-D
Odlet z Ammánu jsme měli až ve velmi pozdních nočních hodinách a tak jsme ještě odpoledne cestou navštívili Mojžíšovu horu, manufakturu na výrobu mozaik a pak dorazili do města Madaba. Tam jsme si konečně stihli těsně před zavírací dobou prohlédnout historickou mozaiku v místním kostele. No a pak už jsme si chtěli jen tak posedět u piva v restauraci s výhledem na město, ale ejhle, na místě jsme zjistili, že je restaurace v rekonstrukci a tedy uzavřená. Místní „vrátný“ nám ale nabídl možnost, že kousek vedle má dům jeho kamarád a na střeše má udělané posezení, že klidně můžeme jít tam a pivo nám tam přivezou. Nakonec z toho byla parádní střešní party hned vedle mešity s výhledem na celou Madabu. Prostě krásné zakončení naší Jordánské výpravy.
I cesta zpět proběhla bez komplikací a v neděli ráno jsme už byli zpět v Praze. Jordánsko už se stalo naší pravidelnou destinací, dokonce sem letos na podzim vyrazíme ještě jednou a ani v roce 2026 sem nevynecháme další výpravu.
Fotografie z podvody najdete v galerii zde.
