Jordánsko 2024

Loni na podzim se nám v Jordánsku velmi zalíbilo a to nejen potápění, ale i cestování po Jordánsku, skalní město Petra prostě patří mezi věci „must see“. A tak jsme se na přelomu jara a léta do Jordánska vydali znovu. Mnoho lidí sice stále ještě má obavy z izraelsko palestinského konfliktu, ale nás to od cesty neodradilo, protože víme, že Jordánsko je naprosto bezpečná země.

I tentokrát jsme pro cestu zvolili leteckou společnost Turkish Airlines, která jako jediná nabízí možnost road tripu, tedy přílet do Aqaby a odlet zpět domů z Ammánu, tak abychom nemuseli od Mrtvého moře zase přejíždět dolů na jih. Posledního května se nás tedy celkem 17 vydalo z Prahy přes Istanbul do Aqaby. První komplikace nastala už v Praze, letadlo mělo na příletu zpoždění, no a když už jsme dosedli do letadla, tak přišla nad pražské letiště silná bouřka a odlety byly pozastaveny. Takže když jsme pak z Prahy konečně odletěli, tak to vycházelo, že budeme mít na přestup v Istanbulu jen 30 minut, což je dost málo. Naštěstí naše letadlo dali v Istanbulu jen dvě stojánky od té, ze které jsme následně letěli do Aqaby, takže jsme se při přestupu stihli i vyčůrat. :-D

Do Aqaby jsme opět dorazili až těsně před půlnocí, zajímavé bylo na mapách sledovat, jak si pilot nalétává na přistání, aby snížil letovou hladinu. Měli jsme trošku obavu, zda v tom časovém presu stihli přeložit naše kufry, na důležitost přeložení jsem pracovníky několikrát upozorňoval, jelikož do Aqaby se nelátá každý den, ale vše dopadlo dobře a kufry nám stihli přeložit. Jordánští celníci je pak docela pečlivě prohlíželi, ale žádný problém nenastal. Před letištěm už na nás čekal objednaný autobus a za půl hodinky už jsme byli na dive centru. Vzhledem k pozdní noční hodině jsme se jen ubytovali a vybalování a kompletování fotoaparátů jsme nechali na ráno.

První den jsme si trošku přispali a na ponory vyrazili až okolo 11 hodiny. Na základně jsme si nastrojili lahve, postavili je do připravených přívěsných vozíků, oblékli se napůl do neoprenů, nasedli na korby džípů a malých trucků a hurá na pláž. Po pár minutách jízdy už jsme byli na místě ponoru, kde jsme se po breefingu dostrojili a pak už hurá do vody. První den jsme vyrazili na ponor na vrak lodi Cedar Pride, což je 74 metrů dlouhá nákladní loď, která leží na levoboku v maximální hloubce 22 metrů.

Druhý den jsme se vydali na podmořské vojenské muzeum, to zde nechal vybudovat jordánský král, který byl sám vášnivým potápěčem. Nachází se v něm 21 kusů vojenské techniky od džípů, obrněných vozidel, přes tanky a vyprošťovací vozidla až po houfnice a helikoptéry. Otevřeno bylo v roce 2019 a je doslova magickým místem pro každého vrakového potápěče. Kde jinde můžete během jednoho ponoru navštívit 21 vraků. Což se projevilo i v naší skupině a někteří potápěči už nechtěli potápět nikde jinde než zde. :-)

Třetí den jsme se vydali na nejstarší vrak v této oblasti na vrak tanku a z něj pak na vrak vojenského dopravního letadla C-130 Hercules. Podél tohoto vraku nás tentokrát doprovázela krásná velká kareta pravá. V kabině je na místě sedadla pilota stále nainstalována i kostra s leteckou helmou. Na tento vrak jsme se pak ještě následující den vrátili na noční ponor. Nočák na takhle velkém vraku je fakt parádní a potápěč může sledovat kolik lilijic se na vraku v noci pohybuje.

Čtvrtý den jsme se opět vydali na ponor na vojenské muzeum, jelikož většina potápěčů toužila prohlédnout si ho ještě minimálně jednou. Ponor proběhl bez problémů, ale krátce po něm naší skupinu poskytla tragická událost. Jedna z účastnic (nepotápěčka) zemřela při plavání v moři. Nejednalo se o potápěčskou nehodu, ale všechny nás to samozřejmě velmi hluboce zasáhlo. Přesto jsme se i na návrh jejího manžela, který tam byl s námi, domluvili, že výpravu dokončíme podle plánu, protože i ona by to tak nejspíše chtěla.

Pátý den jsme vyrazili na dva ponory z lodi. První ponor byl na krásné korálové stěně, která padá do hloubky až 200 metrů a jmenuje se Power Station. Je to určitě nejhezčí stěna v Jordánsku se spoustou zachovalých korálů a výskytem větších ryb (napoleoni, eagle rays,…). Druhý ponor z lodi byl pak na vrak dopravního letadla Lockheed L-1011 TriStar, který zde byl uměle potopen. Vrak se dá i krásně a bezpečně penetrovat, jelikož byl pro potápěče důkladně vyčištěn. Dá se dostat nejen do hlavní kabiny, ale i do zadní chodbičky, kde byli umístěny toalety a dokonce až ke třetímu motoru, jehož sání začíná v ocasu letadla a skrze něj se dostanete až k lopatkám rotoru. Při vyplouvání z tohoto otvoru se pak dají pořídit velmi zajímavé fotky.

Po pěti dnech potápění jsme opustili Aqabu a vydali se na třídenní výlet po největších zajímavostech Jordánska. První na řadě bylo Wadi Rum, v návštěvnickém centru jsme koupili lístky a přesedli do terénních pickupů, nejezdí se zde vevnitř v autech, ale na jejich korbách, tak aby návštěvník měl ten nejlepší výhled do krajiny. Za několik hodin ve wadi jsme navštívili několik beduínských stanů a ochutnali jejich čaj a koupili od nich pár suvenýrů domů. Noc jsme strávili v jednom z pouštních kempů, kde nám připravili tradiční beduínskou večeři. Večer jsou zde díky minimálnímu světelnému znečištění přímo ideální podmínky pro sledování noční oblohy. A jelikož členem naší výpravy byl i profesionální hvězdář, tak jsme to měli i s velmi poutavým a poučným výkladem. Děkujeme! ;-)

Ráno po snídani jsme vyrazili směr Petra, toto unikátní skalní město, které je zapsáno i na seznamu UNESCO asi není potřeba nijak dlouze představovat. Je to jedna z věcí na světě, kterou chce navštívit a vidět na vlastní oči asi každý, kdo rád cestuje nebo ho baví historie. Tentokrát jsme prohlídku vzali předem přes hlavní vchod, abychom měli více času prohlédnout si královské hrobky v údolí. Je neuvěřitelné, že tyto obrovské prostory dokázali lidé vykopat bez použití moderní techniky. Samozřejmě nemůžeme vynechat ani prohlídku amfiteátru a hlavní „atrakce“ Petry - Pokladnici, která si „zahrála“ i ve filmu Indiana Jones a poslední křížová výprava. Chtěl jsem si letos dát i kávu v jedné z vyvýšených kaváren, ze kterých je na Pokladnici krásný výhled, ale z důvodu rekonstrukce byly obě uzavřené. :-( Tak snad příští rok.

Ještě večer jsme vyrazili k Mrtvému moři, kde jsme měli zamluvené ubytování v luxusním hotelu a vlastním přístupem k moři. Do hotelu jsme přijeli samozřejmě až večer, takže koupání a léčivé bahno nás čekalo až ráno. Jelikož hladina Mrtvého moře stále klesá, tak hotely, které byly před lety postaveny skoro u vody, jsou od něj nyní vzdáleny stovky metrů. Naštěstí zde pravidelně jezdí hotelový autobus, který vás k moři odveze. Zde jsme se ocitli na nejnižším místě na světě, nadmořská výška tu totiž je -398 metrů! Na o pak už jsme si jen užívali vznášení se ve vodě, díky obrovské salinitě se tu totiž opravdu nepotopíte, prostě ležíte na vodě. No a samozřejmě jsme nevynechali ani zdejší léčivé bahno. Někteří z nás ho na sebe dali doslova od hlavy k patě. Působit se nechává zhruba 20 minut a pak se smyje v moři, bahno se tak vlastně vrátí zpět a může být použito znovu. :-D

Jelikož náš odlet z Ammánu byl až v pozdních nočních hodinách, tak jsme ještě odpoledne navštívili Mojžíšovu horu, manufakturu na výrobu místních vyhlášených mozaik a prohlédli si historické město Madaba, kde jsme naší výpravu zakončili několika vychlazenými pivy na terase vyhlídkové restaurace.

Jordánsko je opravdu nádherná země a tak jsme se prakticky hned na místě rozhodli, že se sem příští rok opět vypravíme. Pokud byste se k nám chtěli přidat, tak podrobnosti najdete zde.

Fotografie z podvody najdete v galerii zde.