Jesenný 18.1.2014

Jelikož jsme již pěkně dlouho nebyli na naší domácí lokalitě v Jesenným, tak sobotní cíl potápění byl jasný. Po celé hladině lomu byla asi jedno milimetrová vrstvička ledu, která se však prorážela jen vydechovanými bublinami, vyvazování tedy nebylo potřeba.

Zvědaví jsme však byli hlavně jaká bude viditelnost. Když jsem u schodů strčil hlavu do vody, byl jsem dost zklamaný, vidět byly tak 2 metry jelikož voda byla hodně mléčná. No nic, třeba to bude níže lepší, vnitřně jsem se chlácholil, ale sám jsem tomu moc nevěřil. Po zanoření ke konstrukci se to ale okolo 6ti metrů krásně otevřelo, odhaduji to tak okolo pěti metrů, to jsem tady hodně dlouho neviděl! Celou zadní stěnu jsme proplavali u její paty v hloubce okolo 8mi metrů, připadal jsem si jak na nějakém neznámém lomu, protože tyhle scenérie jsem tady ještě neviděl, fakt paráda! Objevili jsme i několik věcí, o kterých jsme ani nevěděli, že na dně lomu jsou.

Ve stromech v rohu lomu se mi pak konečně po letech naskytl poprvé pohled na lovící štiku. Byla úspěšná a za chvíli jí z tlamy koukal jen ocas bělice. Bohužel na fotce se to moc nepovedlo, ale zážitek pěknej. Jinak z dalších ryb jsme viděli stovky okounů a bělic, které byly prakticky všude.

Po necelé hodině jsme měli obeplavaný celým lom a lehce promrzlí jsme lezli ven. Až po zabalení všech cajků a prakticky při odjezdu jsem si uvědomil, že to dnes byl vlastně můj ponor s číslem 600. No buddy na to byl připravený, z auta vytáhl dárkovou taštičku, ve které bylo šampaňské a doutník. Ale nejen tak obyčejné, na všem byly originální etikety odkazující na můj šestistý ponor, pěkné překvapení. Takže jsme šampus hned bouchli a doutník jsem si nechal na večer.

No a jelikož je potřeba takovou viditelnost řádně využít, tak si sem příští týden zajedeme ještě jednou.