Indonésie 2022

Výprava na Severní Sulawesi byla určitě tou nejnáročnější, kterou jsem kdy dělal. A proč? No z důvodu Covidu, původně jsme sem totiž měli odletět 1.4.2020 a 14 dní před naším odletem se vše zavřelo. Nikdo nevěděl jak dlouho to bude trvat a co se bude dít dál. Měl jsem tenkrát jen pár dnů na to, abych přeplánoval termín výpravy, aby nám nepropadly letenky a zaplacené zálohy (což bylo za celou expedici okolo 1 milionu korun). Podařilo se to vše bez ztráty koruny přesunout a hned jsme se všichni naivně těšili, jak sem na podzim 2020 vyrazíme. Na podzim jsem se tedy musel znovu pustit do složitých vyjednávání o vrácení peněz s leteckými společnostmi a resortem. I když to nějakou dobu trvalo, tak se mi podařil přímo husarský kousek a dostali jsme peníze zpět nejen za mezinárodní letenky, ale i za vnitrostátní indonéské letenky, které se kupovaly přímo v Indonésii. Na resortech v Indonésii jsme se domluvili, že si ponechají námi zaplacené zálohy do doby, než budeme moci přijet do země a že nám zároveň nechají ceny za služby, které byly, když jsme výpravu objednávali a platili zálohy. To se nakonec ukázalo jako velká výhoda, sice jsme na vycestování na Severní Sulawesi čekali 2,5 roku, ale po znovuotevření se vše v Indonésii zdražilo o cca 50%, což se tedy naší výpravy z velké části netýkalo.

Ve středu 2. listopadu 2022 tedy nastal ten velmi dlouho očekávaný moment a v poledne si šestnáct členů této výpravy mohlo na pražském letišti připít na její zdar. Jako nejlepší varianta cesty nám nakonec vyšla ta, kterou jsme měli plánovanou i původně. Tedy s Emirates přes Dubai do Jakarty, kde jsme chvilku přespali na hotelu kousek od letiště a brzy ráno pokračovali přímým letem do Manada se společností Citilink. Vše probíhalo bez komplikací dokonce s jedním velkým bonusem. Na trase z Dubaje do Jakarty jsem totiž od Emirates dostal pěkný dárek v podobě free upgradu do business class! ;-) No byla to naprostá paráda, pravé šampaňské na přivítanou, sedačka, která se dá sklopit až do roviny a na spaní pod vás ještě dají příjemnou matraci, po probuzení sklenka šampaňského (Moët Chandon Grand Vintage 2013), snídaně s čerstvým ovocem, k obědu pak výběr ze tří hlavních chodů, několika předkrmů a desertů. Zvolil jsem si salát s kuřecími prsy jako předkrm, jehněčí kotletky jako hlavní chod, k tomu sklenka australského Chardonnay a jako desert sýrové prkénko se sklenkou 20-ti letého portského. Před přistáním jsem si ještě dopřál jedno mojito. No upřímně, zvykl bych si na to. :-D Už se mi asi nikdy vzadu nebude líbit tak jako předtím...

Tato výprava byla plánována poněkud jinak, než všechny ostatní. Nebyli jsme totiž jen na jednom místě, odkud bychom vyráželi potápět, ale v plánu jsme měli hned tři resorty na třech různých ostrovech na Severních Sulawesách tak, abychom toho viděli co nejvíce. Každé místo je totiž o dost jiné a všude je k vidění pod vodou nejen rozličná fauna a flora, ale i terén a povrch. Na letišti v Manadu na nás po příjezdu již čekali pracovníci resortu, kteří nás přepravili k malému molu v Bitungu, odkud nás již tradiční indonéské lodě přepravili na náš první resort na ostrově Lembeh.

Lembeh

Když se řekne Lembeh Strait (Lembská úžina), tak asi zaplesá srdce každého podvodního makro fotografa. Toto místo je totiž vyhlášené po celém světě a bez nadsázky se dá nazvat Mekkou podvodního makra. Toto lokalitu jsem měl už léta v hledáčku a teď jsme konečně tady. Jedná se ale o trošku jiné potápění, takzvané „potápění na bahně“ neboli muck diving. Prakticky celé dno této úžiny je totiž pokryto jemným černým sopečným popelem. Korály se tu vyskytují jen minimálně, ale najdeme tu spoustu zajímavých živočichů, které jinde prakticky neuvidíme. Většinou se jedná o poměrně malé živočichy (nahožábří, krabi, krevety, ryby, hlavonožci…) a najdou se i větší živočichové jako někteří úhoři, murény, či rejnoci.

Resort na ostrově je pěkně zasazený do kopce a každý den nás tedy čeká spousta schodů. I bazén se sladkou vodou je umístěn na vyvýšenině a je z něj nádherný výhled na celou úžinu a jako na dlani zde máme i Lembský oblouk (Lembeh Arch). V toto dobu ještě netušíme, že jsme jedni z posledních turistů, kteří ho vidí stát, pár dní po našem odletu z Indonésie totiž tuto oblast zastihne zemětřesení, jehož následkem se oblouk zřítí. Servis na resortu je naprosto skvělý, velká restaurace nabízí výběr čerstvého jídla z místních surovin, džusy nejsou žádné krabicové, ale přímo z čerstvého ovoce a k večeři nám většinou ještě místní zpívají a hrají. Dive centrum je dobře vybavené a i na něm je servis prvotřídní, lahve i vybavení nám nosí až na loď, kde nám vše i nastrojí a na každé maximálně 4 potápěče je guide, který perfektně hledá a ukazuje všechny i ty nejmenší „potvory“.

Druhová pestrost pod vodou je až neuvěřitelná. To je vidět i na počtu zveřejněných podvodních fotografií z této výpravy, který je násobně větší než u všech ostatních výprav, ale víc to promazat už prostě nešlo. :-) Já osobně jsem se těšil hlavně na rozedrance (frogfish), doposavad jsem tyto mystické ryby viděl jenom dvakrát v životě, no a tady jsme většinou viděli 2 až 3 na každém ponoru!!! A měli jsme štěstí a našli jsme i hairy frogfish. Většina z těchto rybiček měří jen několik centimetrů a tak není nic jednoduchého je najít, místní průvodci však přesně vědí, kde je mají hledat. Další mí oblíbenci, nahožábří (nudibranch) jsou zde také hojně zastoupeni a našli jsme zde více než 30 druhů. Štěstí jsme měli i na chobotnice, ze všech těch druhů které jsme viděli, musím vypíchnout chobotnici kroužkovanou (blue-ringed octopus), která patří mezi nejjedovatější živočichy na světě. Vyzdvihnout musím také noční ponory, které byly určitě nejlepší, co jsem zatím při potápění zažil a při nichž to pod vodou doslova překypovalo životem. Na jednom takovém při západu slunce jsme vyrazili i na lokalitu s mandarine fish (vřeténka mandarín), tyto malé pestře zbarvené rybičky se vyskytují jen málo kde a ze svých úkrytů vylézají jen na chvíli při západu slunce, zde se mi je konečně podařilo alespoň trochu slušně nafotit. Pod vodou jsme toho samozřejmě viděli i mnohem víc, ale popsat to vše by vydalo na román. Podvodní fotografie z Lembeh strait jsou číslo 1 – 119 a najdete je zde.

Kromě potápění jsme ale vyrazili i na výlet do rezervace Tangkoko na hlavním ostrově, která je známá hlavně výskytem opic. Po více jak hodině chození v pravé indonéské džungli, kde je prakticky 100% vlhkost, jsme narazili na tlupu makaků a později na i rodinku nártounů (tarsius), kteří patří mezi nejmenší primáty. V korunách stromů jsme pozorovali také kuskusy, kteří jsou blízkými příbuznými lenochodů.

Po pěti nocích na Lembehu nastal čas přesunout se do dalšího resortu na ostrově Bangka, který leží asi 30 kilometrů severněji. O potápěčské vybavení jsme se při přesunu vůbec nemuseli starat, to zůstávalo stále na lodích, takže jsme si jen zabalili „hadry“, vzali do ruky foťáky, sedli na lodě a za dvě hodiny jsme byli na novém resortu.

Bangka

Na tomto ostrůvku nás uvítal prakticky nový resort. Co nás velmi mile překvapilo už i na prvním resortu, byly prostory pro naše fotografické vybavení. Všude totiž mají speciální místnosti (tady dokonce samostatný dům), kde mají fotografové pracovní stůl na péči o své miláčky. Před budovou je samozřejmě místo na omytí sladkou vodou a lahev se vzduchem a ofukovací pistolí. Ve vnitřním prostoru nechybějí na stolech gumové podložky a ručníky a navíc je celá místnost klimatizovaná, aby se do pouzder nedostala vlhkost. No prostě absolutně nadstandardní péče. I tady byla úroveň servisu na resortu hodně dobrá a v jídle byl také slušný výběr. Trošku delší cestu jsme zde měli k lodím, které kotvily za hranou útesu, ke které vedlo dlouhé molo. Vzhledem k tomu, že jsme si na lodě nosili pouze fotografické vybavení, tak to nebyl žádný problém.

Pod vodou je to na Bangce už trošku jiné než na předchozím Lembehu, je zde také spousta lokalit se sopečným pískem, ale najdeme tu už i lokality s barevnými korály. Na své si zde pod vodou tedy už přijde naprosto každý. My jsme lokality střídali tak půl napůl. Hned na prvním ponoru jsme viděli dvě naprosto obří frogfish. Jak jsme byli z Lembehu zvyklí na ty maličkaté, tak někteří nemohli svoje oči přeostřit a několikrát se guidů ptali, kde ta frogfish je, že jí nemohou najít, ať jim jí ještě ukáže hůlkou. A tak guide udělal ukazovátkem velký kruh a ukázal, že všechno tohle je frogfish. :-D I tady jsme viděli spoustu druhů nahožábříků a různých krevetek a krabíků. Za speciální zmínku pak určitě stojí mořští koníci, kromě těch větších jsme zde viděli „klasické“ pygmy koníčky a to nejen růžové ale i žluté a pak také koníčky Hippocampus pontohi, kteří jsou ještě menší než pygmy a vyfotit je tedy nebylo vůbec nic jednoduchého. Velkou radost jsem měl také z toho, že jsem zde poprvé v životě viděl klasickou modro-žlutou murénu nosatou. Na jedné z lokalit jsme také pod korálem pozorovali několik ukrytých mladých žraloků bělocípých. Kolegové ze Slovenska, které jsme tu potkali, měli dokonce takové štěstí, že zahlédli dugonga, ano i ten tu žije. Vypravili jsme se i na hledání mystického nahožábrého (Melibe colemani), který vypadá, jak kdyby byl upletený z několika nití, ale tohoto malinkého tvora jsme bohužel nenašli.

Několik účastníků naší výpravy si zde dopřálo i tradiční indonéskou masáž a nechybělo ani posezení na baru u vychlazeného Bintangu či nějakého míchaného nápoje. Pět nocí na tomto nádherném resortu opět uteklo jako voda a my jsme se opět vydali na cestu loděmi na naší poslední potápěčskou zastávku, na známý ostrov Bunaken. Cesta lodí byla tentokrát o něco delší, ale zpříjemnilo nám ji hejno delfínů, kteří nás kousíček cesty doprovázeli a při západu slunce krásně vyskakovali z vody.

Bunaken

Resort Bastianos na tomto ostrově už něco pamatuje a oproti předchozím dvěma působil malinko omšele, ale servis a ochota personálu to bohatě vynahradily a my jsme zde strávili nádherné 4 noci. Místní zde byli strašně pozitivní a prakticky každý večer byla živá muzika, je až neuvěřitelné, na co všechno dokáží zahrát či z jakých předmětů jsou schopni vyloudit libozvučné tóny.

Potápění na Bunakenu je naprosto odlišné od předchozích dvou ostrovů. Nenajdete tady už žádný černý sopečný písek, ale hlavním lákadlem jsou stěny padající do velkých hloubek. Pokud bych měl tento ostrov charakterizovat jedním slovem, pak by to bylo slovo kareta. Těch je tu totiž až neuvěřitelné množství, jsou doslova všude. Pokud se okolo sebe dobře rozhlédnete, tak jich uvidíte najednou klidně i 10 kusů. Jedné stěně se zde dokonce říká želví letiště, protože karety přilétají z modré vody a pak do ní zase ze stěny startují, a že tu je celkem provoz :-) Vzpomenout pak musím ještě na opravdu obrovský exemplář zévy obrovské, tento jedinec měl hodně přes metr a údajně patří mezi pár největších kusů na světě.

Třináct dní potápění uteklo doslova jak voda a nás čekal poslední den na Severních Sulawesách, který jsme věnovali suchozemským výletům v okolí Manada. Jednu z prvních zastávek jsme měli na tradičních trzích ve městě Tomohon. Můžete zde nakoupit spoustu čerstvého ovoce a zeleniny, ale také maso všeho druhu. Kromě toho pro nás běžného jako jsou ryby, vepřové nebo drůbež, také trochu netradiční jako hady či netopýry a pak i to hodně netradiční jako psy a kočky. Ano všechno tohle tu koupíte jak živé, tak už i naporcované. Osobně si myslím, že není žádný důvod to odsuzovat, prostě jiný kraj, jiný mrav. Dále jsme pak pokračovali k sopce Mahawu, kde jsme vystoupali až na vrchol jejího kráteru. Vrcholným zážitkem pak byla návštěva aktivní sopečné oblasti Linow, kde je vedle sopečného jezera několik aktivních vývěrů horké vody, páry a bahna. Lokalita je zatím přístupná bez omezení a vy se tedy můžete procházet přímo mezi bublajícími krátery. No a po přespání na hotelu kousek od letiště už nás čekala jen cesta zpět domů přes Jakartu a Dubai, tentokrát již bohužel bez business class.

Myslím, že spousta z nás bude na tuto výpravu ještě dlouho vzpomínat, jelikož byla v hodně věcech naprosto výjimečná. Spoustu živočichů, které jsme zde pod vodou viděli, jsme viděli prvně v životě a někteří dokonce ani nikde jinde na světě nežijí. Vstřícnost a usměvavost místních lidí, kteří jsou na naše poměry velmi chudí, ale určitě šťastnější, budeme mít v našich myslích asi také ještě dlouho. V těchto končinách prostě vládne klid a pohoda a slovo stres tu asi ani neznají. Moc rád se do těchto končin budu vracet, jelikož je tu prostě krásně. ;-)

Fotografie z podvody najdete v galerii zde.