Holetín 5.7.2017

Jelikož v pátek mají naši kamarádi dlouho plánovanou svatbu, nemohli jsme letos vyrazit na prodloužený víkend na rakouská jezera jako loni, červencové svátky jsme tedy využili na ponory v bližším okolí. Na středu jsme si tedy domluvili ponory na lomu v Holetíně, o kterém chci opět napsat článek do Buddyho.

Na lomu nás po předchozí domluvě velmi ochotně přivítali a vysvětlili nám, kde co najdeme. I viditelnost vypadá ze břehu velmi slušně, výcvikové plato ve třech metrech je krásně vidět. První ponor směřujeme nejdříve na hloubku ke zbytků vozíků a pak k velkému kesonu. Následně se v menší hloubce vydáváme do mělčí části lomu, kde jsou i umístěné atrakce jako vrak lodi, skibob, houpačka a spousta dalších drobností. V potopeném stromu pak potkávám i jednu celkem velkou štiku, ta mi ale hned mizí. Je tedy jasné, co bude cílem druhého ponoru.

Po vydařené grilovačce a krátkém odpočinku na slehnutí jdeme v počtu čtyř potápěčů na druhý ponor. Já se jdu nejdříve kouknout na velkého umělého žraloka, no musím říct, že z fotek to moc žraloka nepřipomíná, a pak už hurá na hledání štiky. Je opět ve stromě a tentokrát mě k sobě na chvíli nechá přiblížit a mizí zase pryč, za chvíli ji potkávám znovu a tentokrát je již přátelštější a nechá mě se sebou plavat asi deset minut a celkem slušně mi pózuje. A hele najednou jsou ty štiky dokonce dvě, dostat je slušně do jednoho záběru se mi však nepodařilo. Nakonec se v potopeném stromu objevuje ještě hejno bělic, ale ty jsou dost rychlé.

No a když už jsme byli v těchto končinách, tak jsme ještě zajeli na kafe na Leštinku, abychom pozdravili Luboše, takže jsme si tady vlastně udělali takové malé togianské setkání o počtu pěti účastníků. No a v neděli sem asi vyrazíme na regulérní ponory.