Chorvatsko 2023 jaro
Pár let jsme teď v Chorvatsku nebyli, vlastně naposledy za covidu a tak jsme se při podzimní výpravě do Indonésie domluvili, že bychom to měli změnit a na květnové svátky jsme opět vymysleli prodloužený víkend na Murteru. Pavel má postavené nové apartmány, takže mu je musíme zkontrolovat. ;-) Chorvatsko je nově v Schengenu a tak cesta proběhla tentokrát v rekordním čase bez jakéhokoliv zastavování na hranicích.
Pavel pořídil i novou a větší loď na potápění a kompletně z gruntu ji renovoval. Do našeho příjezdu však z generálky nedorazily motory a tak jsme nakonec měli zařízené potápění s dive centrem Najada z Murteru. Zde jsme měli k dispozici dvě menší, ale rychlé lodě, takže i na vzdálenější lokality to netrvalo moc dlouho. První den jsme vyrazili na dva ponory do národního parku Kornati, kde jsme potápěli na krásných stěnách padajících do hloubky přes 40 metrů. Viditelnost sice nebyla nejlepší, ale i tak jsme viděli několik langust, murén, chobotnic a samozřejmě i mých oblíbených nahožábrých.
Druhý den jsme vyrazili na jeden z nejzajímavějších vraků Chorvatska, vrak střemhlavého bombardéru z 2. světové války německého letadla Junkers 87 Stuka. Jedná se vlastně o světový unikát, jelikož žádný jiný vrak tohoto letounu pod vodou nenajdete (nebo zatím minimálně nebyl objeven) a ani na souši byste jich moc nenašli, zachovalo se totiž jenom několik kusů, které byste spočítali na prstech jedné ruky. Kromě toho, že je to opravdu krásný vrak, tak navíc ještě leží i v hloubce dostupné pro rekreační potápění, v necelých 30-ti metrech. Tentokrát jsme ale neměli takové štěstí na viditelnost jako při naší minulé návštěvě, kdy byl vrak vidět už z hladiny, tentokrát byl vidět až z hloubky 15 metrů. Přesto jsme si všichni ponor užili a prozkoumávali každý kousek vraku. Druhý ponor jsme pak dělali cestou zpět u ostrůvku Kukuljari s majákem, kde jsme opět potkávali několik druhů nahožábrých, ale také třeba kraby a chobotnice. Večer jsme ještě vyrazili na noční ponor, tentokráte z lodi u ostrůvku Visovac. V noci bývá většinou pod vodou trošku živěji a ani tentokrát tomu nebylo jinak. Bylo zde spousta malých ropušnic, pár úhořů, mnoho žahavých sasanek a nakonec jsme udělali i dobrý skutek, když jsme zachránili kraba zamotaného v opuštěné síti. A jelikož každý dobrý skutek musí být po zásluze potrestán, tak hned po návratu na loď jsme dostali „kartáč“ od posádky, jelikož jsme náš nočák trošku protáhli...
Jelikož jsme zde byli pouze na prodloužený víkend, tak třetí den byl naším posledním potápěčským dnem. A jelikož je potápění v Chorvatsku nejzajímavější na vracích či stěnách, tak jsme vyrazili právě sem. Tentokrát jsme se na první ponor rozdělili na dvě skupinky, jedna šla na ponor na vrak lodi Francesca de Rimini a druhá na převisy na lokalitě Kaprije. Obě lokality jsou od sebe vzdálené na dohled, ale ne na doplavání pod vodou. Druhý ponor jsme dali na vraku Plavi Jadran, jedná se o poměrně nový vrak, který vznikl po srážce trajektu s touto nákladní lodí teprve v roce 2018. Na vraku jsme byli poprvé již v roce 2020 a musím říct, že od té doby trošku „zarostl“. Přesto je to velmi „čerstvý“ vrak, na kterém se dá najít ještě spousta pozůstatků po jeho původní posádce.
Nebylo to samozřejmě jen o potápění, ale užili jsme si i společné večery se spoustou veselých historek. K tomu samozřejmě nechybělo dobré pití a jídlo od paní domácí, kterého bylo víc než dost a jako vždy bylo naprosto luxusní.
A jelikož zájem o prodloužený víkend v Chorvatsku byl větší než kapacita lodě, tak jsme se hned na místě domluvili, že se na podzim vrátíme a to konkrétně na konci září, kdy k prodlouženému víkendu využijeme opět jeden den státního svátku. No a to už bude mít Pavel hotovou i loď, takže to bude i o větším pohodlí na moři.
Fotografie z podvody najdete v galerii zde.
