Chorvatsko 2017
Po několika letech jsme opět využili druhý květnový svátek k tomu, abychom si udělali prodloužený potápěčský víkend v Chorvatsku. I tentokrát jsme to pojali jako pánskou jízdu, na kterou nás vyrazilo sedm chlapů. Díky pečlivému skládání a velké rakvi na střeše jsme se zvládli poskládat do dvou aut a mohli vyrazit na tisíc kilometrů dlouhou cestu. Jako naši cílovou destinaci jsme zvolili českou potápěčskou základnu na ostrově Murter, jelikož ta jako jediná česká základna dělá i ponory na vrak letadla Junkers 87 Stuka, který byl objeven teprve před zhruba třemi lety a tudíž jsme ho chtěli vidět, dokud je ještě zachovalý.
Cesta proběhla bez větších problémů, dokonce ani na hranicích nebyly žádné kolony, jak strašili v televizi, jen vůz číslo jedna přispěl padesáti eury na dovolenou chorvatským policistům, no na šedesátce se prostě nemá jezdit stovkou… Na místo jsme dorazili před půlnocí, dali jsme několik piv, aby se nám dobře spalo a šli si lehnout, abychom byli ready na ponory druhého dne.
První ponor jsme dali ze břehu, abychom se všichni v klidu vyvážili a rozpotápěli. Byl jsem celkem mile překvapen ze života pod vodou. Kromě malých rybek se nám totiž ukázala i chobotnice, platýz, několik nahožábrých a hlavně nebehled, toho jsem pod vodou potkal poprvé, takže mi fakt udělal radost. Odpoledne jsme pak dali dva ponory z lodě u ostrůvku Kukuljari, i tady bylo na co se dívat, potkali jsme zde třeba velkou langustu a taky jednoho z velkých plžů, konkrétně se jednalo o plochatku středomořskou, která patří mezi zadožábré plže, zajímavé bylo, že přímo na ní si hověl další malý nahožábrý plž. Viděli jsme zde i několik vajíček od žraloka máčky skvrnité, ale na samotnou máčku jsme bohužel štěstí neměli, škoda, tohoto žralůčka se mi ještě nepodařilo spatřit.
Druhý potápěčský den jsme vyrazili k našemu hlavnímu cíli, vraku střemhlavého bombardéru Junkers 87 Stuka. Měli jsme celkem štěstí na dobrou viditelnost, celý vrak, který leží ve 28 metrech byl vidět již ze 12 metrů a hlavně jsme ho měli jen sami pro sebe. Vrak je nádherně zachovalý, v křídlech jsou stále oba kulomety, kokpit je také prakticky neponičený včetně většiny budíků. Zadní kulomet tu ale již není, chorvati ho totiž vyzvedli a umístili do muzea, což je možná dobře, jinak by se asi totiž našel nějaký nenechavec, který by ho chtěl mít ve své soukromé sbírce. Letadlu také chybí motor, ten se pravděpodobně od letadla oddělil při nárazu na hladinu moře a nyní leží asi 15 metrů před letadlem, tedy při dobré viditelnosti, jakou jsme měli, na dohled. Díky relativně malé hloubce jsme měli dostatek času si vrak podrobně prohlédnout.
Třetí den jsme vyrazili na vrak lodi Francesca di Rimini, tady jsme však moc dobrou viditelnost nechytili, pohybovala se jen okolo osmi metrů. I tak jsme ale celý vrak obeplavali, koukli do nákladových prostor na munici, které je raději „schovaná“ pod kari sítěmi, asi aby někoho nenapadlo si zkusit nějakou tu „bombu“ odnést jako suvenýr. S předsedou jsme se dole trošku zdrželi, za což jsme byli odměněni poměrně dlouhým dekem, takže pak trochu nudy pod lodí.
Během ponoru na Francesce se však celkem zvedly vlny jelikož dorazilo Jugo (silný vítr od jihu), což trošku změnilo naše další potápěčské plány. Místo převisů jsme tedy dali ponor v závětří jednoho z okolních ostrovů. A tady jsem si zase jednou vylepšil karmu, našel jsem totiž úhoře částečně zamotaného v síti a jak jsem později zjistil tak ještě i chyceného na háčku. Nejdříve jsem si myslel, že už je mrtvý, ale pak jsem si všiml, že se mu ještě hýbou skřele. Odložil jsem tedy foťák na blízkou skálu a začal ho „vyprošťovat“, nejprve sebou celkem šil, ale pak se trošku uklidnil a mě se ho podařilo osvobodit. Odplul kousek dál, kde si lehl na dno a odpočíval, když jsem k němu po chvíli připlaval již s foťákem, abych rychle udělal pár fotek, tak ke mně připlaval připlaval na dotek, nechal se podrbat na hlavě a pak odplaval do volné vody. Tak snad se dá dohromady a až přijedu příště, tak mě vřele přivítá ;o)
Nebylo to samozřejmě jen o potápění, ale také o dobrém jídle a pití. Na bázi výborně vařili a porce byly víc než velké, pivo a travarica v hospůdce na bázi tekly proudem a o zábavu tedy nebyla nouze. Vůbec zázemí a servis báze byli na velmi slušné úrovni a hlavně přátelská až rodinná atmosféra nás velmi mile překvapila. Na Murter se tedy určitě a rádi brzy vrátíme.
Fotografie z podvody najdete v galerii zde.
