Bořená Hora 3.5.2014

Na Bořené Hoře jsme byli naposledy asi před čtyřmi lety a moc se nám tam nelíbilo, hlavně z důvodu přístupu personálu. Nyní jsme se ale, hlavně díky hlášení o dobré viditelnosti, rozhodli se tam opět vypravit. Počasí nám vůbec nepřálo, ráno když jsme vyjížděli, byly pouhé tři stupně nad nulou a hustě pršelo. To však nakonec možná bylo i výhodou, jelikož na lomu kromě nás bylo jen asi dalších 6 potápěčů.

No a když už jsme se vydali na otočku na takovou dálku, tak v plánu byly samozřejmě hned dva ponory. První ponor jsme směřovali směrem k pontonům, u kterých jsme ještě nebyli. Viditelnost byla parádní jak nahoře tak i dole, odhaduji to až okolo sedmi metrů. Jo hold ta léta chemického čištění se projevují na kvalitě vody. Od pontonů jsme si to pak zamířili okolo lomu přes vrak Pragovky. Cestou jsme ještě potkali spousty kaprů, kteří se ani moc nebáli a celkem se přibližovali.

Po rychlém obědě z místního bufetu jsme zamířili při druhém ponoru směrem k vrtulníku. Ještě před vrtulníkem jsme narazili na auto (nejspíše Mercedes) na střeše, což je prý pozůstatek po nějakém natáčení. No a pak jsme si samozřejmě pořádně prolezli a nafotili vrtulník, ve kterém je nyní i pilot potápěč. Následně jsme se pak vydali do menší hloubky koukat po rybách. A vyplatilo se, nejdříve se nám ukázalo několik pěkných kaprů a následně ve stromě kapitální štika. Myslel jsem si, že mě štika svou velikostí už nemůže překvapit, ale uoha! Tohle byla fakt kláda, měla určitě hodně přes metr a když plavala směrem na mě, měl jsem z ní fakt respekt. Škoda jen, že z fotek není patrná její velikost. Pak jsme ještě potkali další kapry, amura a nakonec i velkého tolstolobika. Už asi i tuším, od čeho měl ten jeden kapr tak odřené boky...

Výlet i ponory se vydařily, obsluha na lomu byla již mnohem příjemnější a tak se sem určitě někdy brzy zase vrátíme.