Bonaire 2026

Bonaire už je prostě tradice, letošní výprava do tohoto potápěčského ráje byla už pátá a vydáme se tam i v příštím roce, o tom trošku více na konci článku. Tento karibský ostrov je proslulý po celém světě svoji potápěčskou svobodou. Člověk si zde jen zaplatí potápěčský balíček, první ponor provede pod dohledem instruktora, aby bylo jisté, že se pod vodou umí vyvážit, aby neničil místní korály a pak už se může potápět sám. Tedy samozřejmě v buddy teamu, ale bez guida a v jakoukoliv denní či noční hodinu a kolikrát denně chce. Rovněž čas pod vodou je omezen pouze zásobou vzduchu v lahvi, klidně se tedy mohou dělat třeba dvou hodinové mělké ponory. Prostě naprostá potápěčská svoboda.

Tentokrát jsme pro výpravu zvolili duben a období přes Velikonoce, takže jsme díky tomu ušetřili pár dní dovolené. V pátek 3. dubna se nás na pražském letišti sešlo 20 účastníků a po tradičním welcome drinku jsme se s KLM vydali přes Amsterdam na Bonaire. Do Amsterdamu jsme tentokrát letěli „malým“ Embraer ERJ-190 a dál do Karibiku již „velkým“ Airbus A330-300. Cesta přes Atlantik je poměrně dlouhá, ale díky dobrému jídlu, pití a občasnému spánku uběhla celkem rychle. Díky časovému posunu se na Bonairu navíc přistává ještě ten samý den večer, jako se odlétá z Evropy.

Již počtvrté jsme k ubytování využili Bloozz resort, který pro nás má perfektní polohu. Leží hned u pláže, dají se zde dělat pěkné noční ponory, je to kousek do centra města a chvilinku jízdy na lokality na jihu ostrova a v neposlední řadě je zde krásný bazén pro relaxování po ponorech. Pro pohyb po ostrově jsme si opět pronajali 6 terénních pick-upů, které umožňují pohybovat se i po horších cestách na ostrově včetně národního parku na severu.

Po úspěšném absolvování zkušebního ponoru, nikdo z účastníků neměl s vyvážením žádný problém, jsme již mohli potápět sami. Hned druhý den jsme se vydali na noční ponor, který může člověk zažít jen tady a pouze 2 až 3 dny v měsíci. Jedná se o podmořskou světelnou show v podání pářících se ostracodů. Ti totiž vydávají modré bioluminiscenční světlo, takže to pod vodou vypadá, jako by zde byl ohňostroj. Tato magická show trvá jen asi 20 minut a je potřeba pro ni vybrat správné místo ponoru a samozřejmě i načasování související s úplňkem měsíce. Všichni kdo to viděli poprvé byli nadšeni, protože je to fakt ojedinělý zážitek.

Samozřejmě jsme ale potápěli i přes den a ti „nejpilnější“ potápěči udělali okolo 30-ti ponorů. I letos toho bylo pod vodou k vidění mnoho, měli jsme štěstí na siby, někteří zahlédli dokonce i žraloka. Obzvláště hodně bylo letos langust a to pořádně velkých, potkávali jsme ale i listorožce a jiné menší korýše. Třeba jeden druh kraba jsem zde viděl úplně poprvé. No a štěstí jsme měli i na malé živočichy včetně mořských koníků, kterých jsme našli několik na jednom nočním ponoru pod pilíři „soliska“. Víc než tisíc slov o tom však řeknou pořízené podmořské fotografie, které najdete zde.

Jako vždy to ale nebylo jen o potápění, ale i o výletování a poznávání ostrova. Hned druhý den jsme vyrazili prohlédnout si jižní část ostrova, kde se nachází “plantáže“ na získávání mořské soli. Ta se zde dnes získává vysoušením mořské vody na velkých plochách za využití těžké mechanizace, ale nebylo tomu tak vždy, v minulosti se zde sůl získávala za pomoci otroků, kteří zde žili v hrozných podmínkách. Při výletu došlo i na koupání na nejhezčí pláži na ostrově, prohlídky drsného východního pobřeží, dali jsme si několik drinků v plážovém baru a nakonec si užili západ slunce mezi hromadami mušlí.

V polovině pobytu jsme si udělali den bez potápění a vyrazili na prohlídku národního parku Washington Slagbaai na severu ostrova. Hned u vstupní brány je zde vystavena kostra velryby, kterou zde před několika lety našli uhynulou. V parku je také k vidění spousta plameňáků, leguánů i menších ještěrek. Hlavně je tu ale také jedna krásná malá plážička, kde se vždy zastavíme a dvojnásobně se zchladíme, zvenčí koupelí v moři a zevnitř vychlazeným pivem. :-)

No a po návštěvě parku následuje návštěva lokální restaurace, kde se podávají opravdu jídla z místních surovin. A to dokonce i pro nás trošku více netradičních, jako jsou třeba leguáni. Z nich tu dělají polévku a ragú. Je v tom sice hodně kostí, ale většině lidí to chutná, rozhodně to ale není jídlo, které by si člověk dával každý den.

No a když už jsem u jídla, tak samozřejmě musím zmínit místní foodtrucky, které každé dopoledne přijíždí na místní pláže a prakticky každý má nějakou svoji vyhlášenou specialitu. Můžete si zde dát burgery ze skvělého hovězího masa, ale i z různých druhů ryb, mezi nimiž je opět i jeden velmi netradiční a to perutýn. Jeho maso je vynikající, ale na jedné rybě ho není moc, čemuž pak trošku odpovídá i cena za tento burger.

I tentokrát jsme v tomto karibském potápěčském ráji strávili 14 dní, které díky skvělé partě lidí a pestrým zážitkům utekly jako voda. I cesta zpět proběhla bez jakýchkoliv problémů a díky nočnímu letu přes Atlantik ji někteří i celkem prospali. Čekání v Amsterdamu jsme si pak zkrátili pobytem v letištním salonku a do Prahy se pak vydali skoro novým Airbusem A321neo.

No a na Bonaire se vypravíme i v příštím roce, tentokrát to bude v červenci, aby se k nám mohli přidat i děti školou povinné, učitelé a mnozí další, pro které je cestování mimo prázdniny problematické. Podrobnosti zveřejním již brzy, takže pokud se k nám budete chtít přidat, tak už si klidně nyní můžete udělat předrezarvaci, tak jako to udělalo již několik zájemců o tuto výpravu do potápěčského ráje. Tak tedy příští rok opět na BONAIRE – DIVERS PARADISE. ;-)

Fotografie z podvody najdete v galerii zde.