Bonaire 2023

Do potápěčského ráje na karibský ostrov Bonaire, jsme se vydali již podruhé. Zdejší svoboda potápění nás totiž v loňském roce natolik nadchla, že jsme se sem prostě museli vypravit znovu a jsem si prakticky jistý, že to nebylo naposledy a brzy se sem opět vypravíme. Na tuto výpravu přes Velikonoce se nás vydalo celkem 20 osob, 16 „bublajících“ potápěčů, 4 „nebublající“ potápěči (freediveři) a 4 nepotápěči. A myslím, že i tentokrát si zde každý našel to své a prožili jsme v Karibiku krásných 14 dní.

I tentokrát jsme letěli s KLM z Prahy přes Amsterdam, odkud se pak už jedná o přímý let jen s mezipřistáním na Arubě. Letošní letový řád nám přinesl trošku změnu v podobě typů letadel. Z Prahy do Amsterdamu jsme letěli úplně nejmenším Embraerem 175, ale i do něj se na palubu do kastlíků vešly naše poněkud větší příručáky s fototechnikou, k nimž měl personál letecké společnosti opět velmi vstřícný přístup. Z Holandska do Karibiku jsme pak letos cestovali Airbusem A330 a tentokrát to bylo mnohem pohodlnější než loni, jelikož už jsme na 12-ti hodinovém letu nemuseli mít ty otravné roušky.

Ještě týž den večer jsme přistáli na příjemně vyhřátém ostrově Bonaire, hned po příletu jsme si převzali šest terénních pickupů, které nám pak bez problému sloužily celých 14 dní, a vydali se na naše ubytování. Tentokrát jsme bydleli v úplně nově postaveném apartmánovém komplexu Bloozz, který leží jen přes silnici u moře. Toho jsme využili několikrát nejen při koupání či šnorchlování, ale i při nočních ponorech, prostě stačilo jen přejít silnici a po pár schodech se dostat do blankytně modrého karibského moře. Součástí hotelu byl i bazén a příjemný bar, ale hlavně tu opravdu mysleli na potápěče, takže každý měl k dispozici uzamykatelnou skříňku kousek od parkoviště, kde mohl pohodlně skladovat a sušit potápěčské vybavení.

Další den ráno jsme vyřídili nezbytné formality na dive centru a rovnou si nabrali lahve na další den, kdy už jsme začali potápět. Potápění zde totiž probíhá trošku jinak než všude jinde na světě, je totiž naprosto svobodné. Na dive centrum si totiž jen jezdíte vyzvedávat plné lahve a vracet ty prázdné. Na ponory už pak jezdíte vlastním autem a můžete si vybrat ze skoro 60-ti lokalit dostupných ze břehu. Prostě jen zastavíte autem pár kroků od moře, nastrojíte se a hurá do vody, bez jakéhokoliv časového omezení. Pod vodou můžete být jakkoliv dlouho chcete a potápět můžete v jakoukoliv denní či noční hodinu a můžete udělat neomezené množství ponorů, které již máte zahrnuté v ceně a to dokonce včetně Nitroxu. No prostě potápěčský ráj. :-)

Zbytek dne jsme pak věnovali nákupu potravin, jelikož jsme si většinou vařili na apartmánech sami a vyrazili jsme samozřejmě i na obhlídku ostrova. Vydali jsme se hlavně na jih, kde jsou solné pláně, ze kterých jsme si jako suvenýry odnesli solné krystaly. Projeli jsme se i po východním pobřeží ostrova, které je na rozdíl od toho západního bičováno silnými vlnami a pro potápění není moc vhodné, ale za návštěvu určitě stojí.

Letos jsme měli celkem 10 potápěčských dnů a každý mohl dát tolik ponorů, kolik chtěl. Já osobně jsem jich udělal 26, někteří jich dali méně, ale někteří i více. A pod vodou se bylo opět na co dívat. I když se zde prakticky nevyskytují žraloci, tak je letos dva potápěči zahlédli. Z větších ryb jsme opět potkávali převážně tarpony. Ti byli aktivní hlavně při nočních ponorech, kde úspěšně lovili menší ryby ve světle našich potápěčských lamp. Někdy byli tak nebojácní, že nám proplouvali jen pár centimetrů pod našimi těly a několikrát o nás dokonce i zavadili. Jsou to nádherné a majestátní ryby, které jinde než v Karibiku neuvidíte. Letos jsme měli štěstí na siby, které nás k sobě tentokrát nechaly přiblížit na pár centimetrů, když vyhrabávaly z písku něco k snědku. Zajímavá byla i setkání s murénami zelenými, které zde dorůstají úctyhodné délky a mnohdy působí až hrozivě. Jeden z freediverů s ní měl opravdu blízké setkání, když mu z leknutí dokonce zaútočila na port jeho podvodního fotoaparátu (více můžete vidět zde). Za zmínku určitě také stojí většinou nedotčené korálové zahrady a stěny, které jsou doslova posety velkými fialovými měkkými korály, které se krásně pohupují v proudu, to také nikde jinde než v Karibiku neuvidíte. Doufejme, že tomu tak bude i nadále, jelikož se tu letos poprvé objevila nemoc bělení korálů a z toho důvodu je potápění na některých lokalitách omezeno, aby se zabránilo rozšíření této nemoci. Samozřejmě jsme nemohli vynechat ani ponory na „železo“, tedy na vraky. Letos jsme kromě toho nejznámějšího – Hilma Hooker, navštívili i vrak Coopers Barge, což byla loď, která dříve zásobovala ostrov pitnou vodou. Štěstí jsme letos měli i na malé živočichy, hlavně tedy na mořské koníky, kterých jsme viděli hned několik. Abyste si o potápění zde mohli udělat lepší obrázek, tak se určitě podívejte na podvodní fotografie z letošní výpravy zde. Bližší informace o některých mořských živočiších si pak můžete přečíst v článku z výpravy na Bonaire v roce 2022 zde.

V polovině pobytu jsme si dali i jeden nepotápěčský odpočinkový den, kdy jsme se vydali na sever ostrova do národního parku Washington Slagbaai. Hned u vstupu je zde k vidění kostra velryby. V parku si můžete vybrat ze dvou cest, kratší a delší okruh a můžete zde vylézt i na nejvyšší horu ostrova Brandaris, jejíž vrchol ční ve výšce 241 metrů nad mořem. K vidění jsou zde také početná hejna plameňáků a další vodní ptáci, potkali jsme také několik opravdu velkých leguánů. A došlo i na osvěžení koupáním v moři. Výlet jsme pak zakončili pozdním obědem, nebo brzkou večeří v nedaleké místní restauraci, kde servírují i takovou specialitu jako je polévka či ragú z leguána, no a to se zde prostě musí ochutnat.

Nejen nepotápěčská část naší výpravy ostrov prozkoumala mnohem podrobněji. Navštívili jsme snad všechny pláže, prohlédli si suchozemské jeskyně, hledali papoušky a další místní živočichy, vyrazili mezi kajtery a samozřejmě i ochutnávali místní speciality. Mimo již zmíněného leguána je zde k ochutnání třeba také maso z perutýna nebo různé pokrmy z koz. No a jelikož jsme v Karibiku, tak zde nechybí ani výborný rum, který při našich večerních posezeních také nemohl chybět. Na ostrově je i palírna, která vyrábí několik druhů alkoholu a to i z místních kaktusů. Takže některé večery byly opravdu veselé. :-)

Myslím, že můžu s klidným svědomím prohlásit, že si z této výpravy každý odvezl spoustu nových zážitků i nových kamarádů, ale nejdůležitější je opět to, že se sešli fajn lidí, kteří si prostě „sedli“ a vytvořili bezvadnou partu. Za což vám velmi děkuji a těším se na další výpravy s vámi. ;-) No a na Bonaire se určitě vypravíme znovu, jestli to bude hned příští rok, nebo až některý další, to se ještě uvidí, ale jisté je, že se sem ještě vrátíme. Ta volnost potápění za to stojí. Tak tedy zase příště na BONAIRE – DIVERS PARADISE. ;-)

Fotografie z podvody najdete v galerii zde.