Bahrajn 2024
Na podzim 2024 jsme se vydali nejen za potápěním do Bahrajnu, ten není úplně typickou potápěčskou destinací, ale nás sem nalákaly dvě věci. První z nich bylo lovení perel, ano v této arabské zemi se můžou legálně lovit perly a to co si kdo uloví, to si může nechat. A tou druhou byl vrak Boeingu 747, který zde v roce 2019 potopili jako atrakci pro potápěče. Poslední říjnovou sobotu se nás tedy na pražském letišti sešlo 20 potápěčů a s Turkish Airlines jsme vyrazili přes Istanbul do hlavního města Bahrajnu Manáma.
Cesta tentokrát probíhala naprosto bez problémů a dlouhé čekání v Istanbulu jsme si zpříjemnili posezením v letištních salóncích. V neděli krátce po půlnoci jsme už byli na letišti v Bahrajnu. Tady mě úplně fascinoval systém vstupních víz, policista, který kontroluje pasy rovnou na platebním terminálu zadá poplatek za vízum, který zaplatíte kartou (v hotovosti to ani nejde) a během chvilinky je vše hotové. Takhle jednoduché jsem to zatím nikde neviděl. Před letištěm nás již samozřejmě čekal hotelový autobus, který nás dovezl do pětihvězdičkového hotelu Radisson Blu Diplomat, který se stal na týden naším domovem. A jelikož hotel vede český ředitel, se kterým se znám už z předchozích výprav do Ománu, tak jsme zde měli přímo nadstandardní servis.
První den jsme měli plánovaný jako odpočinkový bez potápění. Zahájili jsme ho velmi bohatou snídaní v hotelové restauraci, k snídani tu najdete skoro všechno co vás napadne (tedy kromě vepřového masa, jelikož jsme v muslimské zemi), já osobně v hotelovém řetězci Radisson Blu miluji k snídaní vejce benedikt, které bych si byl doma líný dělat. :-D Pak nás na informativní schůzce uvítal osobně přímo ředitel hotelu, který nám mimo jiné pomohl naplánovat nepotápěčský program se suchozemskými výlety, jelikož bohužel předpověď počasí na následující dny potápění vůbec nepřála. V Bahrajnu bylo netradičně velmi větrno, což nám potápění v prvních dvou dnech úplně znemožnilo.
Vyrazili jsme tedy na několik suchozemských výletů za krásami Bahrajnu. Nejdříve jsme se vydali na závodní okruh, kde se jezdí i závody Formule 1, bohužel zde ale zrovna probíhal uzavřený soukromý tréning Porsche capu, takže nás na okruh ani tribuny nepustili, prohlédli jsme si tedy alespoň návštěvnické centrum a dozvěděli se, že v sobotu zde budou probíhat dva závody, na které se můžeme přijít podívat. Večer jsme vyrazili do ulic hlavního města do staré čtvrti v okolí Bab Al Bahrain, kde se nahází i tradiční tržiště. No a samozřejmě jsme zavítali i do místních restaurací na večeři. V některých průvodcích se dočtete, že Bahrajn je poměrně drahý, ale na vlastní kůži jsme si ověřili, že v místních restauracích tomu tak rozhodně není a jídlo je zde dokonce levnější než u nás, akorát to pivo si k tomu nedáte.
V následujících dnech jsme vyrazili například na historickou přístavní pevnost, strávili odpoledne koupáním a relaxováním na jedné z bahrajnských pláží a vydali se i na prohlídku zdejší největší mešity. Ta se jmenuje Al-Fatih a pojme najednou až 7000 věřících. Vstup je sem samozřejmě zdarma, ženám je zapůjčen tradiční oděv Abája, tak aby byly správně oblečeny a pak už se může vyrazit na komentovanou prohlídku s průvodcem. Musím říct, že výklad je velmi příjemný a „nenásilný“ a návštěvníky krásně seznámí se základy a pravidly islámské víry.
Odpoledne jsme se ještě vydali na jih do pouště ke stromu života (Tree of Life). Jedná se o více než 400 let starý strom, který stojí sám uprostřed pouště. Dodnes není jasné jak a z čeho získává vláhu a živiny pro svůj růst. Cestou zpět do hotelu jsme pak projížděli skrze ropná pole s těžebními věžemi. Zajímavé je, jak potrubí, které od nich odvádí vytěženou ropu, volně leží na písku, je to vlastně taková změť trubek. No a na hotelu jsme samozřejmě stihli i relaxovat u bazénu, mnohdy i se sklenicí piva či jiného chutného drinku.
Čtvrtý den se vítr konečně trošku zmírnil a my jsme konečně mohli vyjet lodí na moře a potápět. V plánu bylo vyjet i dál od přístavu na některý z vraků, ale to bohužel moře nedovolilo, bylo ještě příliš rozbouřené, a tak naši průvodci pro ponory zvolili dvě lokality nedaleko od přístavu. Viditelnost pod vodou byla díky zvířenému písku bohužel poněkud horší. Během chvilky nás pod vodou překvapil mořský had, bylo to ještě takové miminko, ale o to víc na nás bylo zvědavé. Potkali jsme ho během ponoru hned několikrát a dokonce nám ukazoval své lovecké umění v písku. Pod vodou jsme také narazili na několik rybářských klecí i uměle ponořené konstrukce, ze kterých časem vznikne nový korálový útes a poskytne úkryt mnoha mořským živočichům. Ti šťastnější z nás pod vodou dokonce narazili i na žraloka, takže živo pod vodou tu je celkem dost.
Další den jsme dvěma loděma vyrazili na potápění za perlami, ale po několika minutách jízdy z přístavu bylo jasné, že dnes to nepůjde. Vítr se zase zvedl a naše lodě byly na vlnách jako na horské dráze. Domluvili jsme se, že za těchto podmínek to nemá smysl a zkusíme to ještě jednou následující den. Vyrazili jsme na moře ještě dříve, než se podle předpovědi vítr zase zvedne. Moře bylo opravdu klidnější a tak jsme vyrazili na asi hodinovou plavbu na místo, kde jsou perlorodky s velkým výskytem větších perel. Bohužel cestou se počasí opět zkazilo, v takových vlnách by potápění nebylo bezpečné a tak jsme se rozhodli vrátit zpět. Nakonec jsme se za perlorodkami ponořili kousek od přístavu v závětří vlnolamů. I zde bylo pod vodou pěkně živo a hlavně bylo tu poměrně hodně perlorodek, za půl hodiny měl každý nasbíranou skoro plnou tašku. Takže hned po vynoření začalo na lodích otevírání škeblí, které pak pokračovalo i v přístavu. No a skoro všichni měli štěstí a nějakou perlu (nebo spíše perličku) ve vylovených škeblích našli a odvezli si s sebou domů.
Zajímali jsme se samozřejmě i o možnost potápění se na vraku Boeingu 747, už při plánování naší cesty jsme měli informace, že v současné době není možné na vrak potápět, důvod nám však nikdo nebyl schopen sdělit. Na místě jsme pak dostávali různé informace proč tomu tak je, včetně té, že se vrak ztratil a nemohou ho najít, čemuž se nám samozřejmě nechtělo věřit. Nakonec se nám podařilo najít na internetu jeden článek, ve kterém byla popsána pravda. Původně zde měl vyrůst celý podvodní park s různými atrakcemi pro potápěče a Jumbo mělo být jednou z atrakcí. Krátce po ponoření Boeingu, již v únoru 2020 zde však nelegálně lovila rybářská loď, která svými vlečnými sítěmi vrak letadla velmi poškodila, takže některé části se z vody vyndaly a některé se už ani nenašly, tedy ztratily se. Záměrem místní vlády bylo potápěčský park obnovit a dodělat podle původního plánu, ale k tomu nejspíše i z důvodu nastupujícího covidu už nedošlo.
V sobotu před odletem jsme se znovu vydali na závodní okruh, kde se tentokrát konali oficiální závody a to dokonce rovnou dva najednou. Porsche cup a 8 hours of Bahrain, lístky jsme kupovali už dopředu přes internet a velmi nás překvapila jejich cena a to mile, lístek na hlavní tribunu na oba závody i s prohlídkou boxů totiž vyšel jen na necelých 350,- Kč. Já osobně jsem byl na takovýchto závodech poprvé a tak mě překvapil hlavně ten obrovský řev motorů. Mezi závody jsme si pak šli prohlédnou boxy, kde se konala i autogramiáda jezdců následujícího závodu. A byli mezi nimi i velmi známí závodníci jako Valentino Rossi, Mick Schumacher či Jenson Button. Při vstupu do areálu byla poměrně přísná bezpečnostní kontrola a návštěvníci si s sebou nemohli vzít ani vodu, prakticky stejné jako na letišti. Čekali jsme tedy, jak se finančně prohneme jen za nákup vody, ale opak byl pravdou, na několika místech byly stánky s vodou (studená, teplá a dokonce i perlivá) a každý si mohl ZDARMA natočit kolik vody potřeboval. No a pokud někoho přepadl hlad, tak hamburgr se tu dal koupit za cca 60,- Kč. Asi nikdo z nás tohle na takovémto místě nečekal, u nás bychom se asi opravdu nedoplatili, ale v Bahrajnu to prostě jde i jinak.
Zpět jsme opět letěli s Turkish Airlines a nebyli by to Turci, aby nám alespoň jednu cestu nezkomplikovali. Letadlo z Bahrajnu mělo zpoždění, takže jsme na přestup v Istanbulu měli jenom půlhodiny. Naštěstí na nás čekal pracovník aerolinek, který nás protáhl letištěm kratší cestou, takže jsme náš následující let do Prahy stihli, ne však naše kufry, ty se přeložit nestihlo. V Praze na letišti jsme tedy sepsali protokoly a následně nám kufry dovezli až domů a většině dokonce ještě ten den, takže žádný velký problém.
I přes to, že nás potrápilo počasí a místo plánovaných 10 ponorů jsme dali pouze 3, musím říct, že Bahrajn je velmi pěkná a zajímavá země, která rozhodně stojí za návštěvu, protože i přes svou velikost (respektive rozlohou „malost“) toho má turistům hodně co nabídnout. Osobně se sem za pár let rád vrátím a pokud se spojí potápěním s nějakými dalšími závody na okruhu, tak to bude rozhodně zajímavá výprava.
Fotografie z podvody najdete v galerii zde.
