Španělsko 2015

Už si asi ani nedovedu představit, že bysme na přelomu srpna a září nevyrazili do Španělského L´Estartitu za potápěním do rezervace Illes Medes. V letošním roce jsme vyráželi už 28.srpna a celkem nás bylo 43 účastníků zájezdu.

Jako vždy jsme si cestu zpříjemňovali popíjením všemožných tekutin, mezi kterými ale letos jasně vedlo portské, už se to lidi konečně začínají učit, že je potřeba s sebou do autobusu brát něco pitelného a ne něco co rychle umrtvuje.

Jelikož tam s námi letos autobus zůstával, naplánovali jsme odjezd malinko později, abychom na místě nebyli moc brzo a nemuseli dlouho čekat na pokoje. Na místo jsme tedy dorazili v sobotu okolo jedenácté dopoledne. První ponor byl již tradičně společný v neděli a pak už si každý mohl bookovat ponory podle toho jak moc chtěl potápět. A musím říct, že letos jsme to potápění trošku flákali, já udělal sedm ponorů a to byl letošní rekord, víc nikdo neudělal. Bylo to způsobeno také tím, že velká část zájezdu se vydala na výlet do Barcelony.

Pod vodou jsme letos měli štěstí na barakudy, tolik jako letos jsem jich tu ještě neviděl, na jednom ponoru se dokonce hejno točilo v menším kruhu. Úplně poprvé jsem tu potkal humra a to ve velkém tunelu, byl ale hodně plachý a hned zmizel v jedné díře. Při posledním ponoru jsme zase narazili na obří langustu, takto velkou jsem snad neviděl ani na Sardinii, kde jich během jednoho ponoru můžete potkat i několik desítek. Nechyběli samozřejmě ani klasičtí obyvatelé ostrovů: kanicové, murény a spousta menších ryb, ukázali se nám i tuňáci a rejnoci, jen na velké ropušnice to bylo letos slabší, ty jsem viděl pouze dvě.

A nebyla nouze ani o veselé potápěčské peripetie, které se jako historky budou asi ještě dlouho vyprávět. Třeba o nepřipevněné nastrojené lahvi na lodi (a to na to vždy několikrát upozorňuji), naštěstí to skončilo jen zničeným závitem na prvním stupni, nebo jak si jeden potápěč spletl na počítači údaj o bezdekompresním čase s dekompresí a na to deko si počkal, respektive si pro něj dojel hloubš, jelikož tam ten čas utíkal rychleji. Jiný potápěč zas měl při ponoru pocit, že mu nějak blbě sedí ploutve, no a po ponoru se přišlo na důvod, měl je obráceně! Samozřejmě ne ploutve, ale rovnou boty! No a dozvěděli jsme se také, že pokud do zdroje nedáte po nabíjení vodotěsný špunt, tak do něj nejen nateče voda, ale po několika dnech reakce bateriových článků se slanou vodou, dokonce exploduje.

Počasí nám letos ne úplně přálo, několikrát dokonce zapršelo a zažili jsme zde i bouřku. Rovněž moře párkrát pěkně houpalo, zvláť při cestě na La Vacu to byla celkem síla, občas šla voda i přes příď dovnitř do lodi. Jo a abych nezapomněl, zažili jsme letos dokonce srážku lodí. Při návratu z jednoho ponoru náš kapitán nějak neodhadl při kotvení vzdálenost od vedlejší lodě a najednou jsme měli v lodi díru, naštěstí vysoko nad čarou ponoru a jelikož druhá loď byla také stejné společnosti, tak se to ani nijak neřešilo, akorát kapitán bude asi bez prémií a ostatní se mu budou ještě dlouho smát.

Týden utekl jak voda, cesta zpátky byla taky velmi vydařená, asi ještě vydařenější než cesta tam. Po letech jsme si dokonce zase všichni sborově zazpívali, no a co jiného než písničky z pohádek. Akorát mám takový blbý pocit, že to někdo natáčel, tak doufám, že jen do svého soukromého archivu.

Tak zase za rok, na Medesách!!!

P.S.: Fotografie naleznete ve stejnojmenné fotogalerii zde.