Egypt 2014
Už letos na jaře jsme začali plánovat, že bysme na podzim vyrazili na safari do Egypta. Účastníci se různě nezávazně přihlašovali a následně závazně odhlašovali, až se z toho nakonec vyklubala skupinka čtyř potápěčů. Původně jsme měli vyhlídnutou severní vrakovou trasu, ale než se skupinka dala dohromady, tak již tento zájezd byl obsazený. Nakonec jsme se tedy domluvili vyrazit o týden později na Brothers a jak se později ukázalo, byla to dobrá volba.
V sobotu brzy ráno jsme tedy vystoupili z letadla v Egyptské Hurghadě, autobusem jsme se nejdříve přesunuli na hotel, abychom si trošku odpočinuli a někdy kolem poledního jsme se přesunuli do přístavu na loď. Jeli jsme na lodi Samira od Discovery Divers, ta prošla nedávno rekonstrukcí a vypadala tudíž velmi dobře. Původně se mělo vyrazit již v sobotu, ale kapitán prý nedostal povolení k vyplutí a tak jsme přespali na lodi v přístavu a na cestu vyrazili až v neděli ráno.
První „vyvažovací“ ponor byl hned u Hurghady na Gotta Abu Ramada, pak už loď vyrazila směrem na jih, cestou jsme udělali ještě jeden odpolední a jeden noční ponor. Noční ponory byly celkem jen dva, jelikož na lokalitách okolo Brothers se noční ponory nesmějí dělat, nejspíše kůli žralokům.
Ráno už jsme se probudili na lokalitě Elphinstone, respektive jsme byli v 5:30 probuzeni, jelikož na první ponor se chodilo už v 6 hodin ráno, prakticky hned po východu slunce. Teprve pak byla snídaně, následně krátký odpočinek druhý ponor, oběd, trošku delší odpočinek, že si člověk stačil i malinko chrupnout, třetí ponor, večeře, pár piv a hurá na kutě. A takhle to chodilo prakticky každý den, já osobně jsem to přejmenoval na potápěčský masakr.
Přes noc jsme se přesouvali na Brothers a moře pořádně houpalo, vzhledem k tomu, že jsme měli kajutu v podpalubí a úplně na přídi, nedalo se tam vůbec ležet, natož spát, člověk se s postelí potkal jen občas, když tělo padalo dolu a srazilo se s postelí, která už zase s vlnou a celou lodí šla nahoru. Vzali jsme si tedy deky a šli spát na zadní palubu, tam to bylo celkem fajn.
První den na Brothrech jsme zakotvili (respektive uvázali loď) na Small Brotheru. Hned na prvním ranním ponoru jsme potkali první žraloky a to hned dva liškouny (liškoun pelagický), kteří se zde nepotkávají každý den, ale bohužel mi na ně foťák v hloubce nějak nechtěl zaostřit, i když byli celkem blízko, takže fotka prakticky žádná. Vynahradil jsem si to ale na odpoledním ponoru, kdy jsem potkal čtyři longimanuse (žralok dlouhoploutvý), nechali mě k sobě celkem dost přiblížit, skoro na dotek ruky. Až po návratu domů jsem si přečetl, že tento žralok je považován za čtvrtý nejnebezpečnější druh ve vztahu k napadání člověka, hold někdy lepší nevědět, jinak bych se asi bál. I večer jsme tyto žraloky běžně vídávali, jak krouží okolo lodi.
Další den na ranním ponoru jsem pak viděl žraloka šedého, který si to navíc plaval bok po boku s tuňákem, ale nepřiblížili se tak blízko jako dlouhoploutváci předchozího dne. Po snídani se loď přesunula na vedlejší Big Brother, první ponor jsme dali na vrak Numidia, který zde leží v hloubce od 5 do 85 metrů od roku 1901. Tady jsme potkali krásné napoleóny, kteří k nám šli skoro na dotek ruky, mě však bohužel začalo zlobit světlo (zlomil se kabel, na lodi jsem to pak provizorně opravil), takže vyfotit se moc nepovedl. Na odpoledním ponoru jsme pak zase potkali dva dlouhoploutváky.
Poslední den na Brothrech jsme ráno udělali ještě jeden ponor na vrak Numidia, tentokrát jsem si trochu prolezl i vnitřek. Cestou zpět jsme pak zahlédli i žraloka bělocípého útesového, ten však od nás byl hodně daleko, takže na fotku to nebylo. Druhý ponor jsme pak směřovali na vrak Aida II z roku 1957, ten leží v hloubce od 30 do 65 metrů a je ho vlastně jen zadní polovina, příď byla nárazem kompletně zničená a jsou tu z ní všude jen povalující se menší kusy. Zde jsem si udělal i nový hloubkový rekord 55,2 metru. Vlastně všechny ponory tady na Brothrech byly celkem hluboké, 8 ponorů v řadě pod 40 metrů, z nich 5 pod 45 metrů a dva pod 50 metrů.
Cestou zpět do Hurghady jsme udělali ještě druhý noční ponor a další den ráno jsme se stavili na vraku Salam Express. Což dalo celkem práci přesvědčit kapitána, aby sem jel, nejspíš z důvodu čerstvosti vraku a velkého počtu obětí sem místní moc jezdit nechtějí, místní egyptský divemaster dokonce odmítl jít do vody. My jsme si vrak prohlédli a prolezli i celý nákladový prostor, je pravda, že je to trošku jiný pocit než na jiných vracích, ta „čerstvost“ na vás dýchá prakticky odevšud a když v nákladovém prostoru vidíte ještě zabalené kufry a na některých jsou ještě nápisy Happy Journey, tak je to fakt divný pocit. Když si ale člověk odmyslí tu lidskou tragédii, tak vrak je to pěkný, ale jeden ponor na jeho průzkum je málo.
Ještě poslední ponor u Hurghady a s potápěním je konec, uteklo to jak voda. Udělal jsem celkem 17 ponorů a až na pár drobností tento výlet hodnotím celkem pozitivně, bylo to mé první safari, ale určitě ne poslední. Příště bych se rád vydal na tu severní vrakovou trasu, abych viděl i legendární Thistlegorm, tak uvidíme, kdy se to povede...
P.S.: Fotografie naleznete ve stejnojmenné fotogalerii zde.